Takový případ ani zkušení kriminalisté nepamatují. Na jednom z vltavských jezů je nalezen kufr a v něm trup ženského těla – nemá hlavu ani končetiny. Ostatky „zdobí“ jen podivná jizva. Bude stačit jako vodítko k bestiálnímu pachateli zločinu?
Píše se 23. duben 1951, když pracovníci na zdymadlech v Klecánkách u Prahy vytáhnou z náhonu strašlivý nález. Možnost identifikace oběti je kvůli chybějící hlavě výrazně snížená.
Policisté vědí pouze, že šlo o ženu ve věku od 20 do 30 let a že má na zádech jizvu, jaká zůstává po thorakoplastice (operaci, při níž je pacientovi odebrána část plic).
Špatnou zprávou pro vyšetřovatele je, že za poslední dva roky prodělalo tento zákrok asi 1600 žen. Podrobným eliminačním procesem ale zjistí, že věkovému profilu zavražděné odpovídá asi 300 z nich.
Pohřešovaná je ale pouze jedna, účetní z národního podniku Obnova Herta Černínová. Ta 17. dubna odešla do banky vyzvednout 67 000 korun na platy zaměstnanců a zpátky už se nevrátila. V podniku měli dosud za to, že i s penězi utekla do Německa…
Dvojí šaty
Prvním podezřelým z vraždy je vždy nejbližší člověk, v tomto případě manžel oběti Radko Černín. Sousedi ale shodně tvrdí, že Černínovi měli harmonické manželství, a hlavně manžel má na den zmizení své ženy alibi.
Vyšetřovatelé proto zamíří na pracoviště zavražděné. Zde narazí na jistého Miroslava Šmída, který je rovněž účetním. Kolegové si na něj nestěžují, ba naopak, většina z nich ho popisuje jako slušného muže.
„Viděla jsem ho jednou s takovou blondýnkou, měli i psa,“ svěří policistům jedna ze zaměstnankyň. Psí chlupy byly nalezeny v závěsu, do něhož bylo tělo v kufru zabaleno. Může jít o srst téhož zvířete? Proti Šmídovi hrají další dvě skutečnosti.
Za prvé si pár dní před vraždou půjčil od známého automobil a za druhé v inkriminovaný den se vrátil na pracoviště v jiném oblečení, než ráno přišel.
Odolný podezřelý
Vyšetřovatelé se pokusí Šmída psychicky zlomit a ukážou mu ostatky zavražděné. „Ten, kdo to udělal, by si zasloužil smrt,“ okomentuje hrůzný pohled účetní, ale jinak není tak vyděšený, jak policisté očekávali.
Jsou si jeho vinou jisti, ale zatím nemají ani chlup důkazu. Zaměří se proto na onu neznámou blondýnku, s níž byl viděn. Brzy zjistí, že se jmenuje Věra Holánková, bydlí ve Vršovicích a žije si na vysoké noze.
Šmíd jí jistě nemohl platem účetního imponovat… Když u ní při domovní prohlídce policisté naleznou nejen psa se shodnými chlupy jako u oběti, ale i krvavé skvrny, žena se ke všemu přizná.
Tři pachatelé
„Vylákala jsem ji sem pod záminkou koupě psacího stroje,“ přiznává Holánková. Šmíd pak svou oběť napadl, a když ji omráčil 17 ranami do hlavy, odtáhl ji do vany, kde ji nejdříve několikrát pobodal a poté obyčejnou pilkou rozřezal na kusy.
Ty pak i s milenkou zabalil do dvou kufrů a odvezl k Vltavě. Druhý balík s hlavou a končetinami policejní potápěči naleznou o pár dní později.
Miroslav Šmíd je za brutální čin odsouzen k smrti, jeho milenka za napomáhání k vraždě dostane deset let žaláře a její matka, která s ní bydlela v bytě a na zločinu se rovněž podílela, o dva roky méně.
Později vyjde najevo, že Šmíd na pracovišti v průběhu let zpronevěřil více než 3 miliony korun.
*** Prostitutka byla na kusy ***
* Podobně brutální případ otřásl i meziválečným Československem…Otýlii Vranskou (1911–1933), která se v Praze živila jako prostitutka, někdo zabil, rozčtvrtil a ve dvou kufrech rozeslal ve vlacích – hlavu a nohy do Bratislavy, trup s rukama do Košic.
* Svědci vypoví, že na nádraží viděli s kufry tmavšího, podsaditého muže, jinak ale vyšetřovatelé žádné konkrétní stopy nemají. Případ je dosud nevyřešen.
