Sám anglický král se za ovací přihlížejících odvážně provléká úzkým poklopem do útrob vratkého podmořského člunu. Nádrže se plní vodou a první ponorka světa mizí pod hladinou Temže.

Holanďan Cornelis Jacobszoon Drebbel (1572–1633) od mládí pošilhává po umění. Během studia v Haarlemu ho vyučují významní malíři a humanisté své doby.

Cornelis se jim brzy vyrovná svými dokonalými mědirytinami a přivedou ho i k zájmu o alchymii a vědu, i když hlubšího formálního vzdělání se mu nikdy nedostane. Ke svým největším vynálezům je vlastně donucen. V roce 1595 se totiž žení.

Se svou ženou Sophií má šest dětí, uživit je není právě jednoduché, a manželka navíc umí rozhazovat peníze více než marnotratně. Cornelis tak musí neustále hledat něco, čím by ohromil svět a získal za to finanční prostředky.

Sestrojil perpetuum mobile?

Daří se mu to znamenitě. V roce 1598 si nechává patentovat vodovodní systém.

V Noorderpoortu postaví obdivovanou fontánu, ohromuje svou schopností broušení čoček, díky nimž vyvine vlastní podobu camery obscury či takzvané kouzelné lucerny, zárodku pozdějších obrazových projektorů. O jeho služby je zájem po celé Evropě.

Na počátku 17. století se s rodinou stěhuje do Anglie na pozvání samotného krále Jakuba I. (1566–1625), kde opět udivuje dvůr svými vynálezy.

Jedním z nich je i hodinový stroj, nazvaný odvážně perpetuum mobile – malý astronomický orloj ukazující čas, den, datum, fáze Měsíce a polohy Slunce i planet.

Drebbel tvrdí, že jeho zařízení může fungovat celé roky bez zdroje energie, protože je poháněno změnami teploty a tlaku vzduchu, které ovlivňují kapalinu ve skleněné nádobě.

Ve službách námořnictva

Cornelis Drebbel sype z rukávu další a další vynálezy. Vyvine praktický postup výroby šarlatové barvy, navrhne kotel s termostatem či primitivní teploměr. O pár let později si ho pozve císař Rudolf II. (1552–1612) do Prahy.

Po jeho smrti Drebbel Čechy opouští a natrvalo zakotví v Anglii. Právě tam zanedlouho předvede jeden ze svých nejslavnějších projektů.

Inspiruje se myšlenkou svého předchůdce, anglického matematika Williama Bournea (asi 1535–1582), který ve své knize Inventions or Devises nastínil koncept podmořského člunu s dřevěným rámem potaženým kůží a vesly.

A přesně tohoto nápadu se Drebbel nyní drží. První funkční ponorku, prozatím ještě malou, představuje už v roce 1620 během své služby pro královské námořnictvo. Jako základ poslouží běžná veslice, jakých je možné na Temži potkat mnoho.

Tahle je ale vybavena dřevným rámem, potaženým naolejovanou, a tedy nepromokavou kůží. Uprostřed je vodotěsný vstupní poklop, ponorka má kormidlo a o její pohon se starají čtyři vesla upevněná ve vodovzdorném koženém těsnění.

Jak dýchá alchymista?

Pro praktický provoz ponorky je ovšem třeba se postarat i o další technické detaily. Přívod vzduchu obstarají šnorchlové trubice, držené na hladině pomocí plováků.

Díky nim dokáže stroj absolvovat cestu pod vodou z Westminsteru do Greenwiche a zpátky, což znamená ponor dlouhý tři hodiny.

Dnešním historikům se prozatím nedaří uspokojivě potvrdit, nebo vyvrátit dobové informace, že Drebbel jako zkušený alchymista vyvinul pro uvolňování kyslíku i speciální přístroj, využívající chemické reakce při zahřívání ledku… K tomu, aby stroj zůstal ponořený, Drebbel vyvíjí předchůdce dnešních balastních nádrží.

Pod sedadlem každého z veslařů se skrývá velký měchýř z vepřové kůže, od kterého vedou trubky mimo loď. Když se povolí provaz, kterým je měchýř svázaný, rezervoár se naplní vodou a těžší ponorka klesne pod hladinu.

K vynoření je pak třeba, aby veslaři měchýře zmáčkli a vodu z nich zase vytlačili.

První podmořský král

Po prvním malém prototypu přichází Drebbel s druhým, o něco větším, a nakonec vyrábí i třetí, největší exemplář.

Ten už má šest vesel. „Kromě cestujících se v této podmořské lodi umístí dvanáct veslařů a tři důstojníci,“ píše o události irský přírodovědec Robert Boyle (1627–1691). Ponorka dokáže plout v hloubce čtyř až pěti metrů a její úspěšné zkoušky sledují na březích Temže tisíce zvědavců.

Jedné z plaveb se osobně zúčastní i sám Jakub I., čímž se do historie zapíše jako první panovník, který se vydal pod vodní hladinu. Drebbel si od svého vynálezu slibuje mnoho. Doufá, že se ho ujme armáda a Británie udělá další krůček k námořní neporazitelnosti.

Jenže přístup admirality je i přes prokazatelné úspěchy stále vlažný, bojového nasazení se Drebbelův prototyp nikdy nedočká.

Určitě se na tom podepíše i smrt jeho příznivce Jakuba I. v roce 1625. Jeho nástupce Karel I. (1600–1649) už takové nadšení pro ponorku neprojevuje, i když stále ještě vyžaduje Drebbelovy služby při vývoji zbraní.

Vynálezce v bídě

I když Drebbel během svého života představil mnoho zajímavých vynálezů a zlepšení starých technologií v chemii, optice i mechanice, na sklonku života se stahuje do ústraní a začíná provozovat restauraci na břehu Temže.

Podílí se sice na rozsáhlém projektu odvodňování bažin v okolí Cambridge, ale i přes své úspěchy žije v chudobě. Umírá v Londýně roku 1633.

Foto: wikimedia.org, entertainment.ie