„Proč trháte tu cesmínu?“ udeří puritán na malé děti. Blíží se Vánoce a k nim jako symbol větvičky tohoto keře patří. Jenomže tady, v Massachusetts, jsou oslavy Vánoc pod pokutou zakázané.
Děti se vracejí se zelenými větvičkami zaraženě domů. Tam se jim dostane vysvětlení: Tradici neslavit Vánoce si přivezli první kolonisté ze své evropské vlasti.
V Anglii se totiž puritáni zasadili o to, aby tyto dny nebyly jako doposud poznamenány hýřením a oslavami, ale staly se obdobím zbožného rozjímání a zpytování svědomí.
První přistěhovalci v osadě Plymouth dokonce strávili Vánoce roku 1620 prací, stavěli první dům.
Zatímco v Anglii bylo v roce 1660 slavení vánočních svátků opět povolené, v zámoří, konkrétně v kolonii Massachusetts, kde byli puritáni zvlášť militantní, vydali v roce 1659 zákaz oslav, jenž přetrval víc než 20 následujících let.
Divoká koleda
„Jsou to ohavné bezbožnosti pocházející z pohanských nemravností,“ rozčilují se důstojní mužové z Bostonu. Narážejí na zavedené vánoční praktiky. Tehdy se totiž nenesly na veřejnosti tyto oslavy v romantickém či povznášejícím duchu.
Naopak, šlo o pěkné divočiny, hýření, hraní kostek a karet i o jiné prostopášné chování. Chodívalo se i na koledy, ovšem nejen děti.
Rozdováděné skupinky mladých mužů, občas také převlečených za ženy, pak šly dům od domu movitých lidí a dožadovaly se, aby jim otevřeli dveře a štědře je obdarovali.
Nespokojili se jen s nějakou maličkostí, ale žádali kvalitní jídlo a pití, vše, čeho si dopřávali zámožní. Pokud se jim toho nedostalo, někteří vtrhli do domu a násilím si brali, co jim podle jejich představy patřilo.
Tomu tedy chtěli učinit puritáni přítrž – ovšem tak, že šmahem zakázali jakékoliv oslavy.
Konec hodování
Veřejné slavení svátků se stává trestným činem. Takto rozhodl generální soud kolonie v Massachusettském zálivu.
„Každý, kdo bude přistižen, že slaví takový den, jako jsou Vánoce a podobné svátky, ať už zanecháním práce, hodováním, či jakýmkoliv jiným způsobem, podléhá pokutě pěti šilinků,“ vyhlásil v roce 1659. Neví se, kolik „hříšníků“ bylo přistiženo při porušení zákazu, každopádně lidé si cestičky našli, jak ho obejít.
Zvlášť mimo Boston, na venkově, se vánoční tradice jakžtakž udržela, ať už oslavami v rodinách, za zavřenými dveřmi, anebo tak, že malé děti chodily na koledu. Podle nařízení však zůstávaly otevřené obchody a školy, a naopak se zavíraly kostely.
Tak to trvalo až do roku 1681, kdy pod tlakem a pohrůžkou ztráty královského statutu v kolonii zákaz vánočních oslav zrušili, ovšem neochotně…
Do kostela s ostrahou
Averze vůči slavení zůstávala. Když v roce 1686 zamířil čerstvý guvernér Edmund Andros (1637–1714), anglikán, na vánoční bohoslužby do bostonského kostela, doprovázeli ho vojáci. Pro jistotu se modlil a zpíval pod jejich ochranou.
Obyvatelé Massachusetts se své tradice neslavit svátky drželi zuby nehty celé 19. století. V roce 1856 se tu sice staly Vánoce státním svátkem, ovšem na mnohých místech zůstávaly 25. prosince stále ještě otevřené školy a obchody, na rozdíl od kostelů.
