Vodňanský listonoš Václav Prošek překvapeně hledí na balvan před sebou. 25. března 1927 potkal u jihočeských Stožic Jana Nováka, který zde roztlouká kámen na štěrkování cesty. Když uhodil na jeden balvan, některé kousky žlutě zasvítí.

Pošťák je ihned zabaví a vydá se s nimi do města. Tuší, o co by mohlo jít…

Všechno, co má nohy, spěchá z Vodňan do Stožic. Na silnici nedaleko cihelny, kde Jan Novák pracoval, se srocuje dav lidí, kteří ve víře ve snadné zbohatnutí jako o závod přehrabují kameny. Jižní Čechy zachvacuje zlatá horečka.

Listonošovo podezření se totiž potvrdilo. S úlomky zamířil na poštu, aby je ukázal přednostovi.

„V té době čekal na poště na složenku známý vlastivědný pracovník a katecheta Florián Fencl, který ihned rozpoznal jejich původ,“ píše současný archeolog Jiří Fröhlich. Zpráva o nálezu zlata se po městě rozšířila rychlostí blesku. Řada Vodňanských je přitom při hledání drahého kovu v dané lokalitě úspěšná.

Světový unikát

Poštovní přednosta si se zájmem prohlíží kousky křemene se zlatými plíšky. Jeho syn jich večer přináší domů několik.

Jak pozdější rozbor odhalí, nejde sice o čisté zlato, ale o elektrum, obsahující 54 procent zlata a 46 procent stříbra, přesto je objev zcela mimořádný.

„Odborníci se shodli, že z mineralogického hlediska jde o jeden z nejkrásnějších nálezů na světě,“ stojí v knize Zlato na Prácheňsku. Na cestě do Stožic jsou nalezeny zřejmě až dva kilogramy drahého kovu. Nejzajímavější exempláře se dostanou do muzeí.

Ten nejhezčí, o hmotnosti 18,4 gramu, zakoupí Národní muzeum v Praze. Naleziště u Stožic se ale záhy vyčerpá.

Expert z Anglie

„Odkud ten balvan pocházel?“ ptají se lidé. Krátce po nálezu se samozřejmě rozběhne pátrání po tom, z jakého místa byl kámen na stavbu cesty do Stožic přivezen. Záhy vyplyne, že se sem dostal z lomu v nedalekých Křepicích.

Zlatá horečka se proto přenese do této obce, podle níž dostane i své jméno. Pouhé tři dny po nálezu si zde kutací právo zajistí dva podnikatelé – vodňanský hostinský František Rothbauer a českobudějovický architekt Karel Chochola.

S těžbou začnou 17. října 1927, úspěšní ale moc nejsou. O místo se později zajímá britská společnost, vlastnící doly v Jižní Africe. Její expert ovšem těžbu nedoporučí.

Odhalí mohylu

Po chvíli oddechu se Jan Novák z Křepic opět pouští do práce. Po opadnutí zlaté horečky pokračuje v průzkumu lomu jen pár nadšenců. Jedním z nich je Jan Novák, který zde roku 1932 učiní jedinečný nález. O zlato k jeho zklamání nejde.

Během prací se prokope až do 2500 let staré halštatské mohyly. Ta byla vybudována z kamenů, sesbíraných v širokém okolí. Primární ložisko horniny by se tak mohlo nacházet jinde.

„Podle zkušeností by to mělo být z místa vzdáleného do dvou kilometrů,“ upozorňuje Fröhlich. Odborníci mají za to, že balvan s obsahem zlata sem mohl být dovalen z blízkého vrchu Haniperk nebo z lokality u sv. Jiří. Ani jedna nebyla zevrubně prozkoumána. Je možné, že dodnes ukrývá ložisko drahého kovu?

Foto: Wikipedia Commons