„Ano, vskutku je úžasně sličný s těmi jemně vykrojenými nachovými rty, s těma přímýma modrýma očima, s těmi zvlněnými zlatými vlasy,“ popisuje lord Henry okouzlujícího mladíka v příběhu z pera anglického spisovatele Oscara Wilda, Obraz Doriana Graye.

I přes kontroverze, jež toto dílo vyvolává, si britská společnost Doriana Graye zamiluje, stává se senzací a miláčkem veřejnosti. Jen málokdo si ale uvědomí, že literární postava má reálný předobraz…

Anglický básník a pozdější katolický kněz John Gray (1866–1934) přichází na svět v chudé dělnické čtvrti Bethnal Green v Londýně. Je prvním z devíti dětí, které se manželům Grayovým narodilo.

Rodina tře bídu s nouzí, sotva si vydělá na jídlo pro tolik hladových krků, a tak už ve 13 letech je malý John nucen začít pracovat. Nastupuje jako učeň kovodělníka v londýnské továrně na výrobu výzbroje a munice Royal Arsenal.

I přesto, že si nevydělá moc a většinu výdělků odevzdává příbuzným, z toho mála, co mu zbude, si našetří na večerní kurzy. „Nechci žít v bídě,“ umiňuje si odhodlaně. Svůj nešťastný osud hodlá změnit.

Vrhá se na studia cizích jazyků, má pro ně nadání, zvládne francouzštinu, němčinu i latinu. Velkou vášní se mu také stává studium hudby a umění. Objevuje v sobě skryté vlohy.

Lidé jsou nadšení

V roce 1882 John Gray úspěšně skládá úřednickou zkoušku a o pět let později promuje na londýnské univerzitě. „Vstupte do služeb ministerstva zahraničí,“ dostává vzápětí zajímavou nabídku na post knihovníka při tomto úřadu. Může být spokojený.

Díky dobrému vzdělání, spisovatelskému talentu i klidné práci v ministerské knihovně má nyní dostatek času na vlastní tvorbu, díky níž se v 90. letech 19. století proslaví.

Doslova díru do světa udělá se svou sbírkou veršů Silverpoints, vydanou v roce 1893. Ta kromě 16 původních Grayových básní obsahuje i jeho překlady 13 básní jeho největších francouzských literárních idolů, jako jsou Paul Verlaine (1844–1896), Stéphane Mallarmé (1842–1898), Arthur Rimbaud (1854–1891) nebo Charles Baudelaire (1821–1867).

Řada z nich je tehdy v angličtině vydána úplně poprvé. Britská veřejnost je nadšená. Gray se díky tomu ocitá ve společnosti nejen zámožných, ale i slavných lidí, mezi kterými nalézá přátele na celý život.

Patří k nim například kolega-básník Ernest Dowson (1867–1900) nebo kreslíř a ilustrátor Aubrey Beardsley (1872–1898).

Zapřeli známost?

Se známým anglickým spisovatelem Oscarem Wildem (1854–1900) se John Gray setkal už dřív. V letech 1891–1895, až do Wildova uvěznění kvůli přečinu proti mravopočestnosti, spolu zřejmě udržují více než jen přátelský vztah.

Není vyloučeno, že románek mezi nimi vypukl již dříve, a to v roce 1890. „Nemluvte o tom, prosím,“ měl však Gray požádat Wilda. Ten jej vyslyšel a napříště se tvářil, že Graye před rokem 1891 neznal. To je poměrně klíčové.

Už v červnu 1890 totiž americký časopis Lippincott´s Monthly Magazine za autorovými zády vydává zcenzurovaný příběh Doriana Graye, a to o 13 kapitolách. Vynechává zejména pasáže odkazující k homosexuální lásce.

Wilde později román přepíše a v knižní podobě s 20 kapitolami ho publikuje v dubnu 1891. To už nejspíš udržuje s Johnem Grayem milenecký poměr.

Podobnosti se brání

„Obraz Doriana Graye je ten nejúžasnější příběh, jaký kdy Wilde napsal,“ pěje ódy na knihu veřejnost, aniž tuší, že předlohou pro hlavní románovou postavu je autorův mladý milenec.

Když později vyjde najevo, že Wilde udržuje intimní vztahy s muži rozličných společenských postavení, padne, kromě jiných, i jméno Johna Graye.

Ten samozřejmě popírá, že by kdy udržoval vztah s Wildem, a také že je to on, podle koho byla stvořena postava Doriana Graye – muže uhranutého svým vzhledem, pro něhož se krása stala životní alfou a omegou.

Pravděpodobnost, že se John Gray, už kvůli svému jménu, stal předlohou slavného Doriana Graye, je ale velká. Nicméně není vyloučeno, že jako inspirace pro postavu posloužil i jiný Wildův milenec. Sám spisovatel se k tomu nikdy nevyjádří…

Zpytuje svědomí

Po provalení skandálu s Wildem a během jeho procesu snad Johna Graye tíží svědomí. Útěchu začne hledat v duchovním světě.

Už v roce 1890 se nechal pokřtít – tak jako v rámci módy řada dalších anglických literátů té doby – a nyní se vrací do lůna římskokatolické církve. V roce 1898, ve věku 32 let, opouští Londýn a vydává se do Říma. V tamní Skotské koleji studuje na kněze.

Italský kardinál Pietro Respighi (1843–1913) jej na něj roku 1901 vysvětí. Domů se již Gray vrací jako představitel církve na svou farnost v Edinburghu, do římskokatolického kostela sv. Patrika v části Cowgate.

Životní přítel

John Gray právě slouží jednu mši, když si v kostelní lavici všimne mladíka, který na něm může oči nechat.

Jde o Marca-Andrého Raffaloviche (1864–1934), francouzského básníka a jednoho z prvních veřejných obhájců homosexuality, který pochází z bohaté rodiny židovských finančníků z Paříže.

Oba muži se již dříve patrně potkali v Londýně, protože i Raffalovich patřil k návštěvníkům Wildova salonu.

Až ve skotském Edinburghu však v něm Gray nachází nejen dobrého přítele a svého pozdějšího životního partnera, ale i zámožného mecenáše pro stavbu nového kostela. Jedná se o svatostánek sv. Petra v Morningside na jihu města. Zde se také společně usazují.

Každý ale bydlí raději sám, aby zbytečně svým chováním nepobuřovali veřejnost. Když roku 1934 Raffalovich náhle umírá, Gray se žalem nad ztrátou přítele zhroutí.

O čtyři měsíce později umírá po krátké nemoci i on v pečovatelském domě svatého Rafaela v Edinburghu ve věku 68 let.

Foto: Wikipedia Commons