Chce, aby se jeho nastávající snacha cítila ve Florencii jako doma. Proto Cosimo I. Medicejský zrenovuje pokoje Starého paláce a vybaví je novým luxusním nábytkem. To ale není všechno. Pro dceru císaře si vévoda připraví ještě jedno překvapení…
Nebylo to jednoduché, ale nekonečný maraton vyjednávání nakonec přinesl svoje ovoce. Mezinárodní prestiž florentského rodu Medicejských brzy výrazně vzroste.
Vévoda Cosimo I. (1519–1574) zajistil svému nejstaršímu synovi a dědici vskutku atraktivní nevěstu.
František (1541–1587) se ožení s Johanou (1547–1578), nejmladší dcerou císaře Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564)!
Souboj s časem
Florencie je v prosinci 1565 na nohou. Lidé vítají mladičkou Habsburkovnu, která konečně přijela za svým snoubencem.
Ohromené Johaně přechází zrak z bezpočtu slavobran, triumfálních oblouků a alegorických soch… Cosimo nechtěl podcenit žádnou maličkost a na její příjezd se začal připravovat s mnohaměsíčním předstihem.
„Budou bydlet ve Starém paláci!“ rozhodl a do sídla Medicejských v centru města nahnal stovky řemeslníků a umělců, aby novomanželům připravili útulné „hnízdečko lásky“. „Pořád tomu něco chybí!“ bručí ale nespokojeně vévoda během průběžných kontrol.
Pro Johanu si přeje jen to nejlepší, v jeho městě se musí cítit jako v bavlnce. Napadne ho, že by mohl nechat vyzdobit první nádvoří Starého paláce (Palazzo Vecchio) freskami zachycujícími města habsburské monarchie a Říše, které budou dívce připomínat domov.
Ale stihne se to?! Času do svatby zbývá málo a pověření umělci až na výjimky nemají předlohy, podle nichž by mohli vybraná města namalovat…
Počasí udělá své
Cosimo zburcuje svoje vyslance a o pomoc současně požádá bohaté kupce z bavorského Augsburgu. Přesto se mu nepodaří všechny potřebné podkladové kresby zavčasu sehnat, a tak musí svůj původní plán zredukovat.
Do podzimu 1565 malíři stihnou zobrazit celkem 14 měst, mimo jiné Vídeň, Pasov, Prahu či Bratislavu. Spěchají a tomu odpovídá kvalita jejich děl. Navíc první nádvoří Starého paláce není chráněno před vlivy počasí, takže fresky začnou brzy chátrat.
Na počátku 19. století už nejsou skoro vidět a florentští radní je nechají zčásti zrestaurovat. K jejich dalším úpravám, více či méně zdařilým, pak dojde i v pozdějších letech.
Erb nesedí
Ještě před deseti lety patřila k těm nejpoškozenějším freska Bratislavy. Někteří odborníci si dokonce mysleli, že jde o polskou Poznaň.
Mátl je latinský název města Possonia, faktické nepřesnosti na díle i vyobrazený erb, který se od toho bratislavského výrazně liší.
Díky mravenčí práci se ale nakonec přece jen podařilo identifikovat metropoli dnešního Slovenska i její pravděpodobný předobraz. Freska zachycuje slavnosti ve městě uspořádané v září 1563 u příležitosti korunovace Maxmiliána II. (1527–1576) uherským králem.
Namalována byla nejspíš podle letáku s vedutou (pohled na město) Bratislavy z roku 1564, který je podepsán iniciálami „HM“…Na základě dohody italských a slovenských úřadů se jedno z nejstarších vyobrazení města na Dunaji podařilo v roce 2014 pečlivě zrestaurovat.
„I když na fresce ve Florencii už není vidět Dóm svatého Martina (probíhaly v něm korunovace uherských králů – pozn. red.) ani jeho přilehlé části, přesto je vzácným dokumentem dnes už neexistujících staveb, například Vodní věže, Laurinské nebo Rybářské brány,“ dodává současná slovenská historička Ivana Kvetánová.
*** Šťastná nebude ***
* I když se Cosimo I. snaží, seč může, Johana Habsburská ve Florencii šťastná nebude…S manželem si vůbec nesednou…František ji ignoruje a současně ponižuje mimomanželským poměrem s benátskou šlechtičnou Biankou Capellovou (1548–1587).
* Habsburkovna s ním přesto zplodí šest dcer a dva syny. Toho druhého přivádí na svět 10. dubna 1578 předčasně poté, co spadla ze schodů. Chlapec však vzápětí umírá a o den později skoná i jeho matka. František se brzy poté znovu ožení právě s Biankou.
