Hadraplán, montgomerák, netopýr či prchající stan. Tak se přezdívalo slavnému Velorexu. Dostat ho do výroby znamenalo obejít předpisy. Autor projektu se ale závratného úspěchu své tříkolky nedožil.

Malá obec Parník u České Třebové není krátce před druhou světovou válkou ničím významná. Její obyvatelé to ještě nevědí, ale žije tu mladík, který ji jednou proslaví.

Prozatím má František Stránský (1914–1954) za sebou měšťanku a průmyslovku, pracuje jako strojník v plzeňské Škodovce, ale dojíždění se mu zajídá, a tak se rozhodne zařídit se sám pro sebe.

Jeho firmu MOTO VELO SPORT záhy posílí o deset let mladší bratr Mojmír (1924–2011). Prodej sportovních potřeb a opravy kol nebo motocyklů ale přestanou oběma nadšencům brzy stačit. Touží vyvinout něco vlastního. Něco, čím by dobyli svět!

V montérkách

Hned na počátku války přichází kýžený nápad. Jednoduché vozítko, které bude levné jako motocykl, ale pohodlnější, odolávající rozmarům počasí, a mnohem stabilnější. „Stačí přidat kolo navíc,“ řeknou si bratři.

Rodí se prototyp motorové tříkolky, sestavené z náhradních dílů z jízdních kol a motocyklů, které sourozenci kvůli originální zadní části připomínající ploutev zpočátku říkají Ryba.

Má trubkový rám potažený plátnem na montérky a jeho lehkost bratři Stránští snadno dokazují pořízením fotografie, na níž své vozítko společně drží ve vzduchu.

Oskar se stěhuje

Po únoru 1948 se soukromé podnikání komplikuje. Bratři ale najdou řešení. Jejich firma je znárodněna, oni své vozítko však začínají vyrábět pod hlavičkou Velodružstva Hradec Králové jako pomůcku pro invalidy.

V obci Parník tak 22. ledna 1951 vzniká pobočka s názvem Velodružstvo závod 09. Vozítko už není Ryba, ale OS-KAR, což je přesmyčka slov „kára na ose“. O vozítko je neuvěřitelný zájem. „Musíme výrobu přestěhovat,“ docházejí k názoru vynálezci.

Ve větší továrně v Solnici na Rychnovsku tak v roce 1963 spatří světlo světa nejslavnější model Velorex 16/350, který má před sebou osm let výroby.

Smrt na ledu

Zlaté časy Velorexu už ale zažije jen jeden z jeho tvůrců. Při zkušební jízdě 23. ledna 1954 totiž po smyku na zledovatělé vozovce nedaleko České Třebové havaruje František Stránský.

Zaklíněného ve vraku ho záchranáři najdou až po několika hodinách a ani převoz do nemocnice v Ústí nad Orlicí už mu pomoci nedokáže. Tvůrce Velorexu po dvou dnech svým zraněním i podchlazení podlehne. Je na jeho bratrovi, aby projekt dotáhl do konce.

Neublíží, leští

František Stránský se tak už nedozví o obrovském zájmu zákazníků.

Nebude moci sledovat úspěch stroje, který se kromě jeho geniálních myšlenek skládá z kol a tlumičů z motocyklu JAWA, blinkrů z octavie, zadních svítilen ze spartaka a reflektorů z náklaďáku Praga V3S. Nebude v dalších desetiletích přítomen na žádném ze srazů majitelů Velorexů a nedostane příležitost se zasmát, když hlavní hrdina filmu Vrchní, prchni popisuje jeho výtvor slovy:

„To je hadrák, pane. Ten neublíží, ten leští!“