Léta, než se konečně chopil moci v Německu, strávil Adolf Hitler na silnicích. Cestoval z jednoho stranického mítinku na druhý a nejednou se rozčiloval nad kvalitou infrastruktury.

„Největším dědictvím, které zanechám pro budoucnost, bude dálniční síť pokrývající celou zemi,“ říká při soukromých rozhovorech.

Jakmile se v Německu Adolf Hitler (1889–1945) v lednu 1933 stává kancléřem, začíná si plnit své sny o dokonalé dálniční síti. Ustavuje společnost Reichsautobahn, původně dceřiný podnik říšských drah, která bude na výstavbu dohlížet.

V plánu je 6900 kilometrů nových silnic, po anexi Rakouska jich však bude ještě více…

Pozemky zdarma

Do Berlína jede na podzim 1938 generál Karel Husárek (1893–1972), toho času ministr veřejných prací, jen velmi nerad.

Doma má práce nad hlavu – mnichovská dohoda razantně utnula některé velké stavební práce v Československu, neboť mířily na území Sudet, o které republika přišla. Je třeba hledat jejich alternativu.

Místo toho ale nyní Husárek poslouchá, že by Hitler rád propojil Vídeň se slezskou Vratislaví. Nová dálnice má přitom vést přes Moravu a východní Čechy. Karty jsou rozdány předem. Půjde o exteritoriální stavbu. To znamená, že čs.

vláda pro ni pouze poskytne zdarma požadované pozemky. O vše ostatní se postarají Němci. Dálnici navrhnou, postaví, zaplatí. Jakmile bude v provozu, budou na ní ale také vybírat cla a střežit ji vlastní dopravní policií.

Velký manévrovací prostor tu pro pražskou vládu není, a tak se už na sklonku roku 1938 rozbíhají přípravné práce pro stavbu.

Betonové umění

Oficiálně se dálnice s označením A88 začíná stavět 11. dubna 1939. Tehdy už existuje Protektorát Čechy a Morava, což Hitlerovi celý proces budování na našem území ještě usnadní a zrychlí.

Navzdory závratnému tempu však neplatí, že by němečtí inženýři něco odbyli. Vrchního dohledu nad novou dálnicí se ujímá zkušený Hans Lorenz (1900–1975).

„Nehledejte nejjednodušší a nejlevnější řešení, ale to, které se nejlépe začlení do okolní krajiny,“ dostal příkaz shora. Nelení a pečlivě tipuje, kudy by mohly jednotlivé úseky klíčové komunikace vést.

Zaměstnává krajinné architekty i akademické malíře, do jejichž realistických obrazů zkouší novou dálnici zasadit. Nepodceňuje nic, nepůjde jen o užitečnou stavbu, ale o umění.

Němci jsou ostatně ve stavbě dálnic skutečně precizní, po válce to ocení třeba i budoucí americký prezident Dwight Eisenhower (1890–1969). A88 má mít stavební šířku 28,5 metru, což téměř odpovídá dnešním standardům.

I když auta tehdy jezdí zhruba osmdesátkou, je konstruována pro rychlost až 160 km/h a elegantně si poradí i se složitým terénem.

Odsouzena k zániku

Otevření východní fronty v červnu 1941 a první válečné neúspěchy třetí říše ovšem dostihnou i „Hitlerovu“ dálnici. Z plánovaných 320 kilometrů na našem území je postavena jen část, hlavně mostní konstrukce a propustky, když je stavba v dubnu 1942 zastavena.

Do konce války bude staveniště střežit německá armáda, pak objekty na něm rychle chátrají a zarůstají. Využití se dočkají jen kratičké úseky jako třeba tzv. Stará dálnice, která spojuje brněnské části Bystrc a Bosonohy.

Třetí říše přitom do výstavby podle odhadů odborníků investovala zhruba miliardu tehdejších čs. korun. Kolik osob zaplatilo životem za stavbu dálnice, na jejímž budování se podíleli židovští vězni a váleční zajatci, není známo.