Prohlídky na hranicích jsou tentokrát zvlášť důkladné. Nevyhnou se ani diplomatickým zaměstnancům. Německý kurýr Schack je zjevně nervózní. V panice zahazuje balík adresovaný vicekonzulovi v Praze.

Lépe snad na sebe nemohl tento muž upozornit. Strážní na československo-německé hranici jsou ve střehu od té doby, kdy jim přišel oběžník s upozorněním, že do země mají být pašovány staré bezcenné peníze, které je možné si směnit za novou československou měnu.

Kvůli měnové odluce od Rakouska-Uherska byly dokonce v noci z 25. na 26. února 1919 hranice uzavřeny a ještě nyní, o tři dny později, probíhají přísné kontroly, včetně diplomatické pošty.

Přišla totiž hláška, že se právě tudy mohou dostávat do mladé republiky nežádoucí peníze. V balíku, odhozeném zmatkujícím Schackem, je pohraničníci sice nenajdou, ale zato v něm objevují jiný podezřelý kontraband. Adresátem je nový německý vicekonzul v Praze Paul Schwarz (1882–1951).

Skutečně dobří sousedé?

„Tak copak to tu máme?!“ probírají se balíkem na pražském policejním ředitelství. Objeví v něm 3000 map, na kterých je mimo jiné zobrazeno Slovensko osídlené převážně Maďary.

Plány na obnovení velkého Uherska nejsou nic nového, ale co s tím může mít do činění německý vicekonzul? Němci se tehdy totiž tváří jako víc než loajální k nově vzniklé Československé republice.

Německý konzul v Praze Fritz von Gebsattel (1868–1939) jako první zahraniční diplomat dokonce uznal jménem své vlády Československo už čtyři dny po vyhlášení nezávislosti 28. října 1918. V Berlíně se zasazoval o dobré sousedské vztahy.

A teď se jeho podřízený zaplete do takové aféry!

Při prohlídce ve Schwarzově bytě policie totiž nachází dokumenty o vnitřní situaci v ČSR a její armádě, ale i opis tajných pokynů od nadřízených konzulovi, že má Schwarzovi nechat volnou ruku, aby navazoval styky se „směrodatnými“ politickými osobami. To už stačí na podezření ze špionáže…

Zemětřesení na konzulátu

Zatkli ho a prošťourali jeho minulost. Paul Schwarz pocházel z Moravské Ostravy, v Brně vystudoval chemii a až na sklonku první světové války vstoupil do diplomatických služeb. Jeho otec se údajně nikdy netajil tím, že by si přál odtržení českého pohraničí.

„Není divu, že syn tu chtěl rozšiřovat nějaké pochybné mapy a letáky,“ řeknou si vyšetřovatelé. O celé aféře píšou noviny, otázka odtržení pohraničí je žhavá.

Nepříjemná záležitost se probírá i na německém ministerstvu zahraničí, konzul Gebsattel je totiž vyzván, aby opustil Československo. „Schwarz jednal na vlastní pěst, byl příliš horlivý a neopatrný,“ došli k závěru v Berlíně.

Kompromitující mapy si měl nechat poslat z vlastní vůle, přípis konzulovi, jehož text nechal neprozřetelně ve svém bytě, si pořídil potají.

Zameteme to pod koberec

„S tím Schwarzem jde v podstatě o lapálii,“ shodne se nový německý konzul Maximilian König se zástupcem československého ministerstva zahraničí. Němci nemůžou potřebovat, aby se v tisku neustále tahle aféra propírala.

Kazí jim to pověst na pařížské mírové konferenci, kde se snaží vyjednat pro sebe co nejvýhodnější podmínky. Paul Schwarz je nakonec propuštěn na kauci 100 000 korun z vazby a uklidí ho do Berlína na ministerstvo.

Jeho provinění pochybnými styky se ani tam nikdo nesnaží popírat. K urovnání vztahů mezi oběma zeměmi pomůže nový německý chargé d´affaires Samuel Saenger (1864–1944), novinář, jenž vystudoval filozofii a historii. Je totiž starým přítelem profesora Masaryka (1850–1937).