Slavnostně vyzdobený chrám sv. Víta zažívá významný okamžik. Za vyzvánění zvonů a za dělových salv je česká koruna vložena na hlavu nového panovníka. Je jím přitom teprve 12letý chlapec.

Ferdinand III. Habsburský (1608–1657) už dosáhl všeho, po čem v životě mohl jen toužit. Ve chvíli, kdy si v roce 1637 po smrti svého otce a předchůdce Ferdinanda II. (1578–1637) nasazuje císařskou korunu, už je také králem uherským a českým.

Je proslulý svou šetrností, což se při péči o státní pokladnu hodí, ovládá sedm jazyků, píše básně, komponuje hudbu, vyzná se ve vědách. Se třemi manželkami přivádí na svět 11 dětí. Zdálo by se, že už není nic, co by nedokázal. Jedno ale přece jen zbývá:

zajistit korunu i pro svého prvorozeného syna, budoucího Ferdinanda IV. (1633–1654).

Korunovace chlapce

O výchově syna má císař jasnou představu. „Byl to otcův miláček, do jehož výchovy vkládal všechny svoje naděje,“ prozrazuje spisovatel Jan Bauer (1945–2025).

Mladý Ferdinand získává skvělé vzdělání a už od svých 12 let má k dispozici vlastní dvůr, menší verzi toho panovnického. A 5. srpna 1646, když mu ještě není ani 13, se dočká své první korunovace.

Poté, co je pomazán svatými oleji a převezme korunovační klenoty, se rozeznějí zvony a Prahou zaduní slavnostní dělová salva.

Na roli českého krále ale ještě dokonale připraven není, což vyjde najevo, když má podle tradice opakovat panovnický slib, který mu předříkává nejvyšší zemský purkrabí Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649).

„Šlo o prvního krále, který svou korunovační přísahu vykonal německy,“ uvádí současný rakouský historik Lothar Höbelt.

Zbývá svatba

Mladíka s českou korunou na hlavě vzápětí čekají další povinnosti. Přes Vídeň se vydává do Prešpurku (dnešní Bratislavy). „Zde měla následovat korunovace svatoštěpánskou korunou,“ dodává Lothar Höbelt.

Kvůli požáru města se Ferdinandovo prohlášení uherským panovníkem ale o něco zdrží, 16. června 1647 už je však 13letý chlapec dvojnásobným králem. Jeho otec ovšem stále není spokojen. Ještě jeden titul synovi ve sbírce schází.

Ferdinand III. napře všechny diplomatické síly při získávání vlivných spojenců a 31. května 1653 může konečně slavit. Jeho potomek je v Augsburgu zvolen králem Svaté říše římské a o tři týdny později v Řezně také korunován. Teď ještě syna správně oženit a bude to dokonalé…

Osudné neštovice

Po boku novopečeného římského krále má stanout o pět let mladší princezna Marie Tereza (1638–1683), dcera španělského panovníka Filipa IV. (1605–1665). Sňatek se však domlouvá příliš zdlouhavě a osud Ferdinandovy plány překazí.

„Syn jeho Ferdinand, toho jména IV., korunován za života otcova dne 5. srpna 1646, předešel však jej v smrti,“ uvádějí autoři knihy Korunovační klenoty Království českého.

Ferdinand IV. umírá 9. července 1654 v necelých 21 letech ve Vídni na neštovice. Svých panovnických povinností se nikdy ujmout nestačil.