V křižácích je malá dušička. Tak mohutně na ně působí zprávy o blížícím se husitském vojsku. Když pak zaslechnou chorál Ktož jsú boží bojovníci, už na nic nečekají a dávají se na zběsilý úprk. Husitští válečníci ale k životu nepotřebovali jen děsivou pověst…

Armáda nastálo

Husitský sněm rozhodl o dalším válečném podniku. Každý, kdo s kališníky sympatizuje, se má zapojit. Bez ohledu na svůj společenský stav. Za ideály husitů tak bojují vznešení páni, nižší šlechticové, měšťané i chudáci.

Zatímco dříve byla zemská hotovost svolávána na dobu určitou, se vznikem polních vojsk je tu rázem permanentní armáda.

Hrozba přísných trestů

Šlechta formuje jízdní oddíly těžkooděnců, ale jádrem husitských vojsk je pěchota. Rekrutuje se odevšad. Na výzvu k boji je třeba městská milice schopná zareagovat v řádu několika hodin. Města na vlastní náklady vyzbrojují chudinu nebo platí žoldnéře.

Po nástupu na určené místo už jsou nedílnou součástí vojska, s nímž musejí spolupracovat. Je zapovězeno se od vojska oddělovat nebo podnikat akce na vlastní pěst.

Na to pamatuje i vojenský řád Jana Žižky z Trocnova (asi 1360–1424) pro polní vojska, který pod hrozbou přísných trestů nařizuje poslušnost a zakazuje dezerci.

Bojují i v zimě

Výzbroj a výstroj husitů se liší podle jejich společenského postavení, potažmo finančních možností. Páni vyrážejí v lesklých pancířích, ti chudší bojovníci nejčastěji oblékají tlusté kabátce, tzv.

spalníře, přes ně kroužkovou košili, na hlavu nasazují železnou přilbici, mohou mít plátové rukavice, nákolenky a kroužkový límec. Husité už se při bojích neohlížejí na počasí, válčí se i v zimě. Pak přes zbroj navlékají ještě svrchní suknice a vycpávají si obuv.

Zbraně prostých

Zatímco se rytíři cvičili v zacházení se zbraněmi už od útlého věku, nyní se do války pouštějí i muži, kterým bojový trénink chybí. Chápou se proto zbraní, jejichž používání je mnohem intuitivnější.

Ke slovu se dostávají kromě střelných zbraní, kopí a mečů také sekyry, tesáky, kosy, cepy, sudlice nebo okované kyje a palcáty.

Dělení kořisti

I když vojenské řády zakazují bezuzdné rabování, kořist je důležitým zdrojem výstroje a výzbroje husitů. Mnohdy tak muži, kteří vyrazili do boje nedostatečně vybaveni, se rychle dorovnávají movitějším kolegům. Pro dělení kořisti zavádí Žižka přísný pořádek. Každého, kdo by ho chtěl obejít, čeká smrt.

Spokojí se s málem

Polní vojska jsou schopná za den urazit zhruba 30 kilometrů. Na přenocování si budují přechodné tábory, chráněné válečnými vozy. Před sklonkem dne přichází čas na jídlo. Prostí bojovníci, jejichž oděvy i korouhve zdobí symbol kalicha, se spokojí s málem.

Maso téměř nekonzumují. Zasytí je různé kaše, husté polévky, moučné placky, někdy s sebou převážejí pece na pečení chleba.

Život v celibátu

Na nějaké povyražení po večerech není ani pomyšlení. Noční přepad tábora představuje velké riziko. Navíc Žižkův vojenský řád zakazuje hru v kostky, opilství nebo přítomnost prostitutek u vojska. Mezi muži nesmí docházet ani k hádkám a potyčkám.

Neposlušné trestá vojenský rychtář. Modlit se! To nakazuje hejtman Žižka.