Spiknutí proti vládci je odhaleno a viníci budou pykat. Je mezi nimi i jeho manželka, kterou čeká poprava, a jeho syn, donucený spáchat rituální sebevraždu. Budoucímu mocnému šógunovi nesmí stát v cestě ani jeho rodina.

O tom, jak to chodí ve vrcholné politice, má Takečijo Macudaira (1543–1616) dost příležitostí se poučit už od dětství. Jeho otec, průměrný feudální pán neboli daimjó, se musí neustále potýkat s útoky sousedních klanů.

Už jako osmiletý se Takečijo stává rukojmím, když ho otec dává do zástavy, aby potvrdil své spojenectví s mocnějším klanem Imagawa. Další z politických soupeřů ho pak unesou, aby toto spojenectví zmařili, a několik let se nepřátelé o chlapce přetahují.

Jako vazal má sloužit Imagawům, ale už je dost zkušený a má vlastní představy o budoucnosti. Příštích pár let se ve světě intrik a klanových válek pohybuje tak obratně, že se nejen osamostatní, ale stává se hlavním soupeřem mocných Imagawů.

„Abyste poznali svého nepřítele, musíte se nejprve stát jeho přítelem. Pak zjistíte, jak ho nejlépe zničit,“ tvrdí. Aby podpořil svůj aristokratický původ, vybírá si jméno spojené se starou váženou větví svého rodu. Do japonské historie se tak zapíše už jako Iejasu Tokugawa.

Generál proti barbarům

Tokugawa v následujících letech obratně lavíruje mezi soupeřícími klany, uzavírá a zase porušuje smlouvy, získává mocné spojence a drtí ty méně schopné. „Silní muži jsou ti, kteří chápou význam slova trpělivost,“ zní jeho zásada.

Prokáže také svou neústupnost a krutost, když v roce 1579 neváhá popravit manželku i syna, kteří se stali součástí spiknutí proti němu. Zanedlouho už je jedním z pěti nejmocnějších mužů Japonska.

Když 21. října 1600 slavně zvítězí v bitvě u Sekigahary, otevře se mu cesta k nejvyšším příčkám. Nyní je pánem země a přichází i formální potvrzení. Císař v roce 1603 jmenuje Tokugawu vojenským velitelem neboli šógunem. „Velký generál, který potírá barbary,“ zní oficiální název jeho funkce.

Uzamčená země

Nepohodlní odpůrci končí na popravišti nebo v chudobě, důležité úřady naopak získávají jeho přívrženci. Tokugawa zavádí přísný kastovní systém a je také příznivcem izolace od okolního světa, zvané sakoku. Japonsko se stává uzamčenou zemí.

„Pokud bude nedostatek svobody považován za normální, nebudou žádné stížnosti,“ uvědomuje si. Rodí se dynastie šógunů z rodu Tokugawa, která povládne Japonsku celých 250 let. Tokugawovi ale stačí, aby funkci vykonával pouhé dva roky.

Pak místo přenechává synovi, nadále však uplatňuje svůj vliv, ujímá se diplomatických jednání, vydává předpisy posilující postavení jeho klanu, a dokonce vede i války. Víc už ale v životě nestihne. 1. června 1616 umírá na rakovinu žaludku.

Zanechá po sobě zemi na vzestupu, ale izolace a sociální kastování nakonec Japonsko oslabí. Šógunát Tokugawa padne po občanské válce v letech 1868–1869 a nahrazuje ho japonské císařství.