Strávil odpoledne ve své oblíbené oboře nedaleko Durlachu. Unavený Karel Vilém si na chvíli zdřímne pod stromem. Zdá se mu sen o paláci zalitém sluncem, od něhož se jako z vějíře rozbíhají městské ulice. Tak zní jedna z pověstí o vzniku Karlsruhe.
Ve skutečnosti markraběte vedly k založení nového sídelního města ryze pragmatické důvody.
Řadu let sloužil v císařské armádě. Zasáhl i do války o španělské dědictví (v letech 1701–1714) a za odvahu v bojích s Francouzi byl odměněn generálskou hodností. Válčení však není jedinou vášní bádensko-durlašského markraběte Karla III. Viléma (1679–1738).
Zbožňuje také květiny. Na rodinném sídle v Durlachu (dnes součást Karlsruhe na jihozápadě Německa) pěstuje především tulipány, za které neváhá utrácet vysoké částky. Časem se mu pro ně už nedostává místa.
Vlastně celé město i s jeho palácem mu připadají ponuré a stísněné, nehodné jeho postavení. Markrabě se to rozhodne napravit.
Architekti mu po vzoru francouzského Versailles vyprojektují honosné sídlo a spolu s ním vyroste na zelené louce také nová metropole bádansko-durlašského markrabství.
Jasná představa
Stavět se bude na pozemcích západně od Durlachu, kam rád jezdívá na lov. O tom měl Karel Vilém jasno hned.
„Jeho záměrem bylo, aby nové sídlo nabízelo větší komfort pro život, aby jeho umístění více odpovídalo Karlově zálibě v lovu, aby stálo mimo záplavovou oblast na již existující cestě a aby bylo obklopeno statky, které by dvůr zásobovaly potravinami,“ upřesňuje současná publicistka Kateřina Lefebvre.
Základní kámen paláce Karlsruhe Karel Vilém pokládá 17. června 1715 a již o dva roky později v něm uspořádá svou první audienci. Pomyslným srdcem prostorného a luxusního areálu se stává osmiboká centrální věž.
Je z ní krásný výhled na stejnojmenné město s nezvyklým vějířovitým půdorysem. Vystavěno bylo jižně od paláce a s markraběcím sídlem ho propojuje 32 ulic a bulvárů.
Nabízí svobodu
Chtěl vybudovat vzdušné a různým myšlenkovým proudům otevřené město „nového věku“. Díky neotřelému urbanistickému konceptu se to Karlu Vilémovi skutečně podaří.
Na výstavbu Karlsruhe markrabě často osobně dohlíží a již v září 1715 vydává dekret se soupisem privilegií pro jeho budoucí obyvatele.
Podle Lefebvre „osmnáct bodů dalekosáhlých svobod a výsad v něm obsažených mělo přilákat do nově založeného města kromě dvorských úředníků také obchodníky a řemeslníky“.
Příslušný výnos splní svůj účel – město založené na zelené louce, jehož centrum netradičně tvoří šlechtický palác, se rychle rozvíjí. Počet jeho obyvatel trvale roste a do nábožensky tolerantní metropole se houfně stěhují katolíci, protestanti i Židé.
Dnes v Karlsruhe žije přes 300 000 lidí a sídlí v něm nejdůležitější soudní instituce Německa.