Královská rodina mává z otevřeného kočáru a provázejí ji ovace. Pak se ale z davu vynoří podmračený muž s plnovousem, poklekne na jedno koleno a zamíří pušku na cíl. Tím není nikdo jiný než sám panovník.
Diplomat. Mučedník. Tak znějí dvě přezdívky, pod kterými Portugalsko zná svého krále Karla I. (1863–1908). Ta první se vztahuje k jeho jednání s Velkou Británií ve sporu o africké kolonie, ta druhá se týká způsobu jeho smrti.
Karel I., vzdělaný milovník oceánografie a zastánce konstituční monarchie, podlehne atentátu republikánského aktivisty.
Neblahá předtucha
Na počátku 20. století v Portugalsku sílí vliv zastánců republikánského uspořádání státu. V roce 1906 král Karel I. jmenuje premiérem Joãa Franka (1855–1929), od kterého si slibuje konsolidaci země, rozvrácené státním bankrotem a politickými nepokoji.
Franco rychle vyštípe z parlamentu zástupce republikánů a jeho vláda si počíná stále více autoritářsky. Republikáni viní z neradostné situace panovníka.
„Za mnohem menší počet zločinů, než jaké spáchal Karel I., padla ve Francii za revoluce hlava Ludvíka XVI.,“ prohlašuje vůdce republikánské strany Afonso Costa (1871–1937). „Jednou mě zabijí někde na rohu ulice,“ prorokuje smutně panovník. Netuší, jak brzy se jeho předtucha vyplní…
Střelec na útěku
Situace v zemi se přiostřuje. Zatímco královská rodina tráví zimní měsíce ve svém rekreačním sídle ve Vila Viçosa na jihovýchodě země, v ústraní se schází skupina republikánských politiků a aktivistů a domlouvá plán na odstranění hlavy státu.
Na konci ledna 1908 se zdá, že chystaný atentát je odhalen. Policie v Lisabonu zatýká většinu spiklenců, plánujících převrat a královraždu. Mezi těmi, kdo dopadení uniknou, je bývalý voják Manuel Buíça (1875–1908).
Během své služby získal titul polního instruktora střelby a medaili za ostrostřelbu první třídy. Zanedlouho tyto své schopnosti uplatní způsobem, s nímž jeho nadřízení nikdy nepočítali.
V dešti ran
1. února 1908 se královská rodina vrací do Lisabonu.
Karel I. s manželkou Amélií Orleánskou (1865–1951) a syny Luísem Filipem (1887–1908) a Manuelem (1889–1932) absolvují poslední část cesty po městě od nábřeží ke královskému paláci Necessidades v otevřeném kočáře.
Když projíždí přes Obchodní náměstí, vystoupí z davu Manuel Buíça. Pod pláštěm skrývá automatickou karabinu Winchester 1907. Je právě 17.20 hodin, když zhruba deset metrů od kočáru poklekne, zamíří a vypálí první výstřel.
Kulka zasáhne krále do krku a proletí páteří. Panovník je mrtev, takže druhý projektil, který ho trefí do ramene, je už zbytečný, stejně jako další dvě rány do zad, které vypálí z bezprostřední blízkosti druhý z atentátníků Alfredo Costa (1883–1908).
To už ale Buíça mačká spoušť znovu. Tentokrát zasáhne do hlavy korunního prince Luíse Filipeho, který se snaží bránit pistolí. Teprve teď se vzpamatují ti, kteří měli panovníka chránit.
Důstojník kavalerie Francisco Figueira nejprve zraní šavlí Costu a pak dostihne a zabije i Manuela Buíçu. Králi a následníkovi trůnu už však není pomoci.
