V dubnu 1945 s sebou jaro přináší naději. Nacisté ztrácejí síly a druhá světová válka se chýlí ke konci. Tomu odpovídá dění na mnoha místech včetně Plzně. Ještě 16. dubna se zdá, že se blíží lepší časy. V noci ale přijde nečekaný útok… 

„Co se to děje?!“ vytrhne po třetí hodině ranní Plzeňany ze snů hluk. Podivný hukot je až ohlušující. Někdo prchá, jiní se schovávají doma. Nastává obrovský zmatek. Na část města dopadají bomby a svou ničivou silou posílají k zemi celé domy.

„To jsou Němci?“ napadne jistě leckoho zcela logicky, jenže skutečnost je daleko horší. Bomby na západočeské město svrhávají letadla britského královského letectva.

Ani během válečných let nezažila Plzeň tolik hrůzy jako právě v tuto osudnou noc, kdy mír byl již na dosah. Přitom město mělo s nálety už v tu dobu své zkušenosti.

Konec přepravy

Nad hlavami mají Plzeňané přes dvě stovky čtyřmotorových bombardérů typu Lancaster, jejichž cílem je zdejší seřaďovací a hlavní nádraží, protože patří mezi důležité železniční uzly.

Jejich zničení má zamezit nacistům, aby přepravovali náklad, jako jsou zbraně, munice i vojáci.

Britové doufají, že se nezmýlí, jako když se v letech 1942 a 1943 pokoušeli bombardovat plzeňské Škodovy závody, které patřily do koncernu Reichswerke Hermann Göring a mezi největší zbrojovky v Protektorátu Čechy a Morava. Pro třetí říši tak vyráběly vojenskou výzbroj a munici.

Bílá noc

V osudnou noc ze 16. na 17. dubna 1945 světelné značení, které slouží pro lepší zaměření cíle, rozsvítí část města, jako by slunce vyšlo příliš brzy. Koho probudí, spěchá se schovat. Je jasné, že se schyluje k něčemu strašnému.

Peklo na zemi, k němuž v následujících chvílích dojde, si ale neumí představit nikdo. RAF tentokrát svůj cíl trefí a zničí nádraží. V tu dobu se tam však pohybuje mnoho civilistů i zaměstnanců dráhy.

Dokonce se tady má nacházet vlak, který veze domů slovenské totálně nasazené z třetí říše. Hrůza je ale ještě rozsáhlejší, protože řada bomb dopadá do okolí nádraží, a to hlavně na Jateční ulici, Doubravku, Letnou a Lobzy. Pouhých 15 minut stačí ke shození téměř 900 tun ničivých bomb.

Ukrytý pod neckami

„Rychle do krytu!“ křičí strýc pětiletého Jindry, jehož rodina žije v plzeňské kolonii Cikánka – čtvrti pro sociálně znevýhodněné obyvatele města, čítající více než 100 domů.

Jeho tatínek utíkat do krytu ale nechce. „Tentokrát opravdu musíš, je to hrozný!“ volá na něj příbuzný a sám pospíchá, aby se schoval. Domy v této části nemají sklepy, do kterých by se jejich obyvatelé mohli ukrýt.

Čas ale běží příliš rychle, a tak by to rodina možná už do krytu ani nestihla. Tatínek chlapečka duchapřítomně schová pod necky a snaží se držet dveře, ale výbuchy jsou příliš silné a nepřežije.

Jindrova maminka umírá zanedlouho po něm kvůli zásahu střepinou do hlavy. Přežije pouze strýc a chlapcův bratr, který se schovával v rohu místnosti zakrytý různými věcmi. Má sice zraněnou nohu, ale jinak je po tělesné stránce v pořádku.

Všichni jsou zasypáni sutinami. Kolonie Cikánka je po náletu kompletně zničena.

Počet obětí neznámý

Během náletu umírá více než šest stovek osob, o nichž se vědělo, že se na bombardovaných místech nacházely. Nikdo však nedokáže odhadnout, kolik lidí se pohybovalo po vybombradovaném nádraží.

Na seřaďovacím a hlavním nádraží byli váleční uprchlíci a příslušníci vojenských jednotek. A muselo jich být opravdu hodně, protože zde ještě před pár minutami stála řada vlaků plně naložených lidmi. Město pohlcuje panika a smutek.

Jenže ani to stále není konec… Hned následujícího dne přichází další útok. Tentokrát Američané nejspíš míří na nádraží v Koterově, ovšem bomby dopadají také na plzeňskou čtvrť Slovany. Za týden se Spojenci zaměří na Škodovy závody.

Pokoření cíle

25. dubna 1945 více než 300 bombardérů znovu míří k plzeňské zbrojovce. 526 tun bomb padá z nebe a tentokrát kýžený cíl neminou. Areál Škodových závodů je z větší části zničen. Díky varování rádia BBC ale neumírá tolik lidí jako v případě předešlých náletů.

Zasaženy jsou ovšem rovněž městské čtvrti Karlov, Skvrňany a Lochotín, a dokonce budova nemocnice. Válka je tou dobou ale de facto u konce a ani činnost Škodových závodů by její závěr už dramaticky nezměnila.

Existují proto teorie, zda spojenecké letectvo zbrojovku nezničilo z prostého důvodu: aby ji nemohl napříště využít Sovětský svaz.