Havanským operním domem se ozve ohlušující rána. Exploze je tak mohutná, že Enrica Carusa, který si připíná plášť, srazí na zem. „Utíkejte, přijde ještě další výbuch!“ vykřikne kdosi. Jeviště je v plamenech, všude jsou trosky a je slyšet křik.
Jde o dílo mafie? A měl být jejím terčem nepoddajný operní pěvec?
Uslzená Dorothy Carusová (1893–1955) má sepjaté ruce a už poněkolikáté se modlí. Právě telefonovala s reportérem z United Press. „Dostali jsme zprávu, že dnes večer byla hozena puma na jeviště Opery v Havaně při prvním jednání Aidy.
Nevíme, nebyl-li pan Caruso zraněn,“ dozvěděla se 13. června 1920 tenoristova manželka. Dorothy proto stráví noc v modlitbách. Uklidí se teprve druhý den, když si přečte telegram od chotě Enrica (1873–1921). „Kde vlastně byla puma?
Kdo ji hodil? Proč nevybuchla mezi obecenstvem? Komu byla určena?“ ptá se ve zprávě sám operní pěvec.

Přemrštěný honorář
„Neměl tam jezdit,“ mumlá si Dorothy, která byla od počátku proti nápadu na turné na Kubě. Ani Carusovi se na něj nechtělo. Má totiž zdravotní problémy, sužují ho bolesti hlavy, špatně spí a má zanícené oči.
Jeho manažer Adolfo Bracale ovšem naléhal, aby cestu podnikli. Pěvec si proto řekl o přemrštěnou částku 90 000 dolarů. Za osm vystoupení a dvě odpolední představení jde skutečně o balík. Ke Carusovu překvapení ale Bracale souhlasil.
V dubnu 1920 tak světově proslulý tenorista vyrazil do Havany. Dorothy ho doprovázet nemůže, neboť se musí starat o jejich malou dceru Glorii (1919–1999).
Jeviště v plamenech
Otřesený Caruso se těžce zvedá z podlahy. K bombovému útoku došlo v havanské opeře 13. června 1920 během uvedení Aidy. Puma explodovala ve chvíli, kdy byl pěvec ještě v šatně. Tlaková vlna ho však srazila na zem.
„Byl jsem klidný a běžel rychle na jeviště,“ píše Caruso v telegramu své ženě. Místo je v troskách a kdosi okamžitě zavelí:
„Všichni ven, protože představení je policejně přerušeno a jeviště začíná hořet.“ Tenorista vyběhne na ulici, naskočí do auta a odjede do hotelu Sevilla, kde je ubytován.
V telegramu spekuluje, že terčem útoku mohl být i on sám. „Nejdříve se říkalo, že (bomba – pozn. red.) byla určena mně. Potom Bracalovi,“ stojí v něm.

Platí výpalné
Na stole před Carusem leží výhružný dopis. Pěvec jich za svůj život dostává bezpočet. Peníze po něm chce i nově vzniklá mafie Mano Nera, tedy Černá ruka. Nejprve mu hrozí „zlámáním kostí“, později její členové přitvrdí a vyhrožují Carusovi zabitím.
Pěvec jim peníze slíbí, zalarmuje ale policii, která mafiány při předávce zatkne. Nátlak Černé ruky podle všeho nepoleví a Caruso jí nějaký čas skutečně platí „výpalné“. Jestli tato zločinná organizace stojí i za útokem v Havaně, je ale dodnes záhadou.
Historikové to nevylučují. Bomba byla totiž nastražena na záchodě a její výbuch nikoho nezabil. Mohlo proto jít o varování, aby Caruso opět začal Černé ruce platit. Spekuluje se však i o tom, že za útokem stáli anarchisté.
Ti by se k útoku ale zřejmě přihlásili, což se nestalo. Pěvec sice vyvázl bez zranění, zdraví si nicméně moc dlouho neužívá. Už o rok později umírá, pravděpodobně na zánět pobřišnice.