Mladý král jen v lehké košili odpočívá v olomouckém paláci, když k němu znenadání přiskočí vrah. Se zkrvaveným nožem pak od umírajícího panovníka prchá, než je na nádvoří dopaden a ubit k smrti.

Na panovnickou kariéru se malý Václav III. (1289–1306) musí začít připravovat už hodně brzy. Syn českého a polského krále Václava II. (1271–1305) má nejen zachovat království, ale přemyslovskou moc pokud možno ještě rozšířit.

První krok ho čeká už v devíti letech, kdy je zasnouben s dcerou uherského krále Ondřeje III. (asi 1265–1301). „To je významný strategický počin,“ uvědomují si Přemyslovci.

Poslední Arpádovec Ondřej záhy umírá a právě Václav je zvolen jeho nástupcem na uherském trůnu.

Za 12letého panovníka vykonává prozatím vladařské povinnosti jeho otec, což je nevděčná role, protože o uherský trůn usiluje i mnohem vlivnější rod Anjouovců, podporovaný i papežem. Po čtyřech letech se tak Václav uherského trůnu dobrovolně vzdá.

Náprava zhýralce

V té chvíli ale už pevně drží dvě další koruny, protože po smrti otce nastoupil na český i polský trůn. Nějakou dobu potrvá, než se teprve 16letý mladík vyrovná s novými povinnostmi.

„Objevila se u něho tak veliká štědrost v rozdávání, že se zdálo, jako by se jeho štědrost převelice chýlila ke krajní marnotratnosti,“ hodnotí kulantně počátek jeho vlády opat Ota Durynský (†1314) ve Zbraslavské kronice.

Není divu, že se kolem něj rychle začíná pohybovat mnoho šlechticů, kteří se snaží této marnotratnosti využít. „Viděli toho krále rozpáleného vínem, žádali na něm královské statky a přemnoho jich obdrželi,“ pohoršuje se Ota.

Až po roce, když mu u otcova hrobu promluví do duše zbraslavský opat Konrád z Erfurtu (1247–1329), se Václav vzpamatuje a začíná se chovat jako odpovědný panovník. Dlouhý čas na trůně už mu ale osud nevyměřil…

Čas splatit dluh

Starosti mladému králi dělá především situace v Polsku, kde hrozí, že by Přemyslovci mohli o trůn brzy přijít.

Vážným protivníkem je piastovský vévoda Vladislav Lokýtek (1261–1333) v Malopolsku na jihovýchodě země, ve Velkopolsku na západě zase organizuje odboj vévoda Jindřich Hlohovský (asi 1251–1309). „Jediným řešením je vojenské tažení,“ uvědomuje si Václav.

Na jaře 1306 svolává zemskou hotovost a chystá válečnou výpravu. Zastávka v Olomouci má přesvědčit dosud váhající české i moravské šlechtice. „Dostali jste ode mě už dost, nyní je čas splatit dluh,“ prohlašuje král.

Zda uspěje v polské válce a jakým vlastně bude vládcem, to už ale dokázat nestihne. Ve hře je příliš mnoho mocných zájmů a král, který sílí a získává sebevědomí, začíná být nepohodlný.

Právě před 720 lety, 4. srpna 1306, je za nevyjasněných okolností v Olomouci zavražděn a s ním vymírá po meči i královská větev Přemyslovců.