Když ho staroměstští nebo novoměstští konšelé potkají na ulici, nejspíše ho velmi zdvořile zdraví. Jeho práce si nesmírně váží. Ostatně řezbář, známý dnes jako Mistr Týnské Kalvárie, vyřezává a zdobí úchvatná díla vrcholné gotiky i pro ně.

Jeho jméno se ztratilo v proudu času. Dnes se mu tak říká podle jeho nejslavnějšího díla, jež stvořil pro Týnský chrám na Starém Městě pražském – Mistr Týnské Kalvárie.

Někteří historikové uvažují o možnosti, že byl totožný s jistým malířem Mikulášem, který v roce 1413 pracoval na zakázce pro novoměstskou radnici. Stoprocentně se to však potvrdit, ani vyloučit nedá.

Odborníci se vlastně pořádně ani neshodnou, kdy talentovaný řezbář v Praze přesně působil. Část z nich datuje jeho díla do let 1390–1420, další tvrdí, že spadají až do doby po skončení husitských válek. Jako pravděpodobnější se však zdá první možnost.

Pak se talentovaný řezbář přidržel antického přísloví, že ve válce mlčí múzy, a před lomozem zbraní kališníků patrně raději odešel do exilu, ač sám s utrakvisty přinejmenším sympatizoval.

Nadpozemské dílo

Inspirací mu pro jeho díla určitě bylo sochařství pražské parléřovské dílny. Znal trendy z Francie, Porýní i Nizozemí.

Jeho práce byla tak dokonalá, že ještě v 19. století se někteří historikové umění domnívali, že jde o tvorbu zahraničních mistrů, nikoli domácího autora.

Výraz ve tvářích jeho soch je nesmírně oduševnělý, vyhraněný, štíhlá, protáhlá těla zakrývají látky tak bohatě řasené, až se to zdá být téměř nemožné. Celek dolaďuje umně použitá polychromie, dobarvení soch. Z ran Ježíše Krista jako by tak stále prýštila krev.

Mistr Týnské Kalvárie si vychovává své následovníky, kteří tvoří v podobném duchu a dávají českému gotickému řezbářství nový rozměr.