Husitský odboj je takřka u konce. Z někdejších kališnických vůdců zůstává naživu jen Jan Roháč z Dubé. Také on má ale namále. Na hradě Sion je ze všech stran obklíčen nepřáteli. „Jen ať se o něco pokusí, se zlou se potážou,“ pronáší Roháč sebevědomě. Je pravda, že má v rukávu tajný trumf?

Když se husitský hejtman Jan Roháč z Dubé (asi 1374–1437) zadívá ze Sionu do dáli, spatří početné nepřátelské ležení, prak obrácený na jeho sídlo i obléhací věže.

Císař Zikmund Lucemburský (1368–1437) totiž proti němu v roce 1437 vyslal zemskou hotovost. Není se čemu divit. S odbojem totiž Roháč nepřestal ani po bitvě u Lipan, během níž byl zajat.

Krátce po propuštění se chopil velení nad táborskou obcí a získal jihočeskou Soběslav. Následně se stáhl na Sion nedaleko Kutné Hory, odkud podnikal loupeživé výpravy.

„Způsobil, že všechny cesty se staly nejistými a nebezpečnými,“ zaznamenává historik Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II. (1405–1464). Na začátku roku 1437 Roháč dokonce Zikmundovi ukradl zásilku vína. To mu neprojde…

Podivná výmluva

Obléhání Sionu se nebývale táhne. Začíná v květnu, ale ani na sklonku srpna to nevypadá na brzký konec. Zikmund nejprve o dobytí hradu požádal předního katolického velmože Oldřicha II. z Rožmberka (1403–1462).

Ten o to ale překvapivě neměl zájem. K císařovu zklamání se vymluvil na starosti se svými državami. „Měl by přece bažit po jeho smrti,“ bleskne možná Zikmundovi hlavou. Roháč totiž roku 1421 vyhlásil vládci rožmberského dominia válku.

Oldřich by tak měl být první, kdo proti němu vytáhne. Jenže tomu tak není. Úkolem zatnout odbojnému husitovi tipec je nakonec pověřen hofmistr a kališník Hynce Ptáček z Pirkštejna (asi 1400–1444).

Drží soupeře v šachu

„Hrad je dobýván s největším úsilím,“ píše velitel zemské hotovosti stále netrpělivějšímu panovníkovi. Není to ale pravda. Jak ukázal archeologický průzkum provedený v 60. letech minulého století, Ptáček podnikal útoky jen sporadicky.

Jako kdyby se mu ani nechtělo Sion získat. Hrad přitom nemá studnu, takže by měl být pro obléhatele snadnou kořistí. Roháč ale disponuje tajnou zbraní.

„Velmi podivným způsobem se zmocnil jednoho svazku zemských desek,“ vysvětluje současný spisovatel Jan Bauer. Husitský hejtman údajně má u sebe navíc tu část, v níž jsou zapsány majetky šlechticů získané během husitských válek.

Pokud by ji Roháč zničil, Rožmberk i Ptáček by přišli o obrovské jmění. Oba dva tak drží v šachu…

Překvapivý úder

Před natěšeným Roháčem leží talíře s jídlem. Husitský velmož se chystá poobědvat, když tu se Sionem rozlehne křik. 6. září Ptáček nečekaně zaútočí. K hradu totiž dorazil konvoj Uhrů, vyslaný sem od císaře.

Po příchodu posil nezbude pánovi z Pirkštejna než zatroubit ke zteči. Pokud by tak neučinil, mohl by se dostat do křížku se Zikmundem, což nechce. Rád by ale předešel zničení zemských desek. Provede proto překvapivý úder.

Vytvoří kouřovou clonu, pod jejímž příkrovem proniknou vojáci kolem poledního až na hradby. Roháč se vydá obráncům na pomoc, záhy ale zjistí, že je pozdě. Rychle se proto rozběhne zničit zemské desky.

„Roháč pospíchaje vrátiti se do hradu, byl zaskočen a zajat,“ píše Piccolomini. Desky se tak podaří zachránit. Zápisy majetku Oldřicha z Rožmberka jsou z nich ovšem vyříznuté.

Do kanceláře na Pražském hradě je o den později doručí rytíř Jan Čabelický ze Soutic (†1458).