Svoboda náboženského vyznání? To nikdy! Nejvyšší kancléř a zatvrzelý katolík Zdeněk z Lobkovic považuje Majestát císaře Rudolfa II. za cestu do pekel.

Usmyslí si, že když není vladař sám dost silný na to, aby odolal nátlakům protestantských stavů, pokusí se o zvrácení dějin sám.

Na osobní křížovou výpravu proti protestantismu v českých zemích se vydá šlechtic Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568–1628).

Zarputilý katolík pohlíží s odporem na naplňování České konfese, kvůli které jsou jiná vyznání v Čechách od roku 1575 na vzestupu.

Proto když se v roce 1599 stává nejvyšším kancléřem Českého království, vynaloží nemalé úsilí na popření myšlenky náboženské svobody. „S důrazností větší než kdokoli jiný… se jal provádět v zemi protireformační program.

Kancelář česká… se hned v prvých letech jeho úřadování stává důležitou oporou rekatolizačního nástupu v zemi,“ popisuje jeho snahy historik Zdeněk Kalista (1900–1982).

Mladý Lobkovic z úřadu ihned propouští všechny „živly kacířské“, tedy veškeré stoupence nekatolického vyznání…

Zakáže Husa

V duchu hesla, že s jídlem roste chuť, Lobkovic svůj tlak v následujících letech ještě zesílí. Zvlášť poté, co se roku 1603 ožení s Polyxenou z Pernštejna (1566–1642), která byla taktéž vychována v silně katolickém prostředí.

Brzy nato například kancléř vydává rozkaz, aby ze všech kalendářů zmizel svátek připomínající mistra Jana Husa (asi 1370–1415).

Další políček kališníkům uštědří, když odvolá administrátora podobojí, de facto hlavního zvoleného představitele utrakvistické církve, Václava Dačického (†1607).

„Kancelář česká více se podobala nějaké kněžské konsistoři nežli kanceláři královské,“ stěžuje si na Lobkovicovo vedení úřadu tehdejší historik Pavel Skála ze Zhoře (asi 1583–po r. 1640).

Rudolfovi navzdory

Nejvyšší kancléř usiluje o co nejvyšší autoritu svou i císaře Rudolfa II. (1552–1612). Právě ten však jeho úsilí hází pomyslný klacek pod nohy.

I císař si dělá hlavu s nárůstem protestantismu v království, ale na rozdíl od Lobkovice má hodně co ztratit, a to svou korunu. Po ní totiž prahne jeho ambiciózní mladší sourozenec Matyáš (1557–1619).

Rudolf si je vědom, že v přetahování s bratrem o žezlo bude potřebovat jakoukoliv pomoc, a proto se podvolí nátlaku protestantských stavů a 9. července 1609 vydává  Majestát, oficiálně potvrzující Českou konfesi, kterou jeho otec slíbil pouze ústně.

Když má ale listinu podepsat z titulu své funkce Lobkovic, odmítne. Jeho spíše symbolické gesto platnosti dokumentu nijak nezabrání…

Tantiémy z Bílé hory

Rudolf si Majestátem prodlouží kralování jen o pár měsíců, pak je donucen k abdikaci a římský i český trůn po něm převezme Matyáš, jenž s protireformací ještě přitvrdí.

Náboženské spory v zemi vyeskalují rokem 1618. Vytvoření seznamu nepřátel stavovského povstání je pro jeho strůjce dílem okamžiku. Nikoho nepřekvapí, že se mezi nimi objevuje i jméno nejvyššího kancléře. Lobkovic musí opustit zemi.

Po bitvě na Bílé hoře je však za svoji loajalitu Habsburky oceněn Řádem zlatého rouna. Umírá roku 1628 ve Vídni.