„Ta bestie Apokalypsy,“ ulevují si luteránští kněží na adresu hraběte ze Zinzendorfu. Poněkud netradiční saský šlechtic založil osadu pro náboženské exulanty z Moravy. Žije se v ní podle hodně zvláštních pravidel…
Nešťastná láska popostrčila Mikuláše hraběte ze Zinzendorfu (1700–1760) k práci pro Boha. Na svém panství Berthelsdorf v Horní Lužici nabídne azyl pronásledovaným utečencům z Moravy. Dovoluje jim vybudovat si vesnici Herrnhut (Ochranov).
Počítá s tím, že toto volné sdružení křesťanů časem přeroste v církev, jež bude nezávislá na státu. Navíc hodlá pravé křesťanství šířit i na misiích. Takové novátorství se však ne všem bude líbit.
Útočiště uprchlíků
Pokácel první strom na stavbu nové osady. Kristián David (1692–1751) se této práce 17. června 1722 ujímá nejen proto, že je tesař. Právě on se seznámil s hrabětem a dojednával s ním nové útočiště pro exulanty.
Do Ochranova pak tajně převáděl ze Suchdola nad Odrou a okolních vesnic pronásledované souvěrce. Brzy už jich byly více než tři desítky a jejich počet narůstal. Stavěli si tu nové domy, vyrostla zde škola.
„Je to podvracení poslušnosti proti vrchnosti,“ stěžují si majitelé sousedních panství, když počet uprchlíků ze severní Moravy roste. V roce 1727 se do osady stěhuje sám hrabě Zinzendorf s rodinou.
Při Večeři Páně, kterou uspořádá 13. srpna 1727 za účasti asi 300 osob, se oficiálně zrodí Obnovená Jednota bratrská.
Otrok mu ukáže cestu
Při závažných rozhodnutích se tu sahá k losu. Za pár let se obyvatelé Ochranova dobrovolně rozhodnou pro los i v případě sňatku. Jejich pojetí křesťanství se šíří dál a u drážďanského dvora se začínají obávat této nebezpečné nákazy.
Zinzendorf si stojí za tím, že plní jen své poslání. V červnu 1731, při návštěvě v Kodani na korunovaci Kristiána VI. (1699–1746), tam narazí na černošského otroka ze Západoindických ostrovů (Antil). Pozve ho do Ochranova.
„Moji spolubratři v otroctví potřebují vést k evangeliu,“ vysvětluje pak tento nevšední návštěvník užaslým bratřím. Hrabě zahoří pro misijní činnost.
Napřed jsou dva vylosovaní misionáři odesláni na ostrov Svatého Tomáše, dánské kolonie v Karibiku, dalším cílem se stává Grónsko.
Hraběti se totiž doneslo, že tamní osvědčený luteránský misionář Hans Poulsen Egede (1686–1758) se chystá nehostinnou krajinu opustit.
Lampa pro Eskymáky
Napřed vybudují zemljanku, později dům a malou školu. V nelítostných podmínkách to chce velkou sílu a sebezapření.
Však také do Grónska připlul v květnu 1733 s požehnáním dánského krále sám Kristián David a s ním ještě Matěj a Kristián Stachovi. Svou osadu pojmenovávají Nový Ochranov (Neu-Herrnhut).
„Dne 30. března 1739 jsme pokřtili prvního domorodce, Kajarnaka,“ sdělují jako velkou novinu do hornolužického Ochranova. Postupně budují další misijní stanice od Godthabu (dnes hlavní město Nuuk) až po jih Grónska.
Kristián David z Grónska časem odjíždí, ale přijíždějí tam jiní moravští bratři, mezi nimi i Konrád Kleinschmidt (1768–1832).
Jemu se tu narodí syn Samuel Petrus Kleinschmidt (1814–1886), jenž vyrůstá mezi místními, Inuity, snaží se žít jako oni, učí se jejich řeč. I když později odcestuje studovat na evropskou pevninu, do Grónska se vrátí, aby tam kázal a učil.
Dokonce sestrojí speciální lampu, která za polárních nocí svítí věřícím jako maják a přivádí je do misijní stanice na výuku nebo bohoslužby.
