„Žádní chudáci, ani boháči,“ vykřikuje mladý Filippo Buonarroti. Je mu asi 25 let a je okouzlen propukající francouzskou revolucí. Nakonec odjede na Korsiku, aby revoluční myšlenky šířil i tam. Z ostrova je ale vypovězen a uvržen do vězení! 

Svému praprastrýci, slavnému renesančnímu umělci Michelangelu Buonarrotimu (1475–1564), jako by Filippo (1761–1837) z oka vypadl. Podobá se mu nejen vzhledem, ale i povahou. Je tvrdohlavý, vzpurný a nesmírně ambiciózní.

I jemu se podaří prorazit, jen ne na poli uměleckém, ale na tom politickém. „Šlo o největšího revolucionáře své doby,“ prohlásí o něm jednou ruský buřič Michail Bakunin (1814–1876).

Filippo se totiž nadšeně zapojí do Velké francouzské revoluce, přidá se k jakobínům a později se spřátelí i s rodinou Bonapartů. Kromě toho vstoupí do zednářské lože, jejíž fungování také výrazně ovlivní.

Přítel z vězení

Narodil se v roce 1761 v italské Pise, kde vystudoval práva. Už tehdy ho nadchnou myšlenky osvícenství. Koncem 80. let 18. století se přestěhuje do Florencie a otevírá si tam knihkupectví, po vypuknutí revoluce ve Francii zamíří na Korsiku.

I tam nadšeně šíří nové ideje. „Na ostrově začal vydávat vůbec první revoluční periodikum v italštině,“ zmiňuje se současný britský historik Ian Birchall. Následně Filippo zamíří do Paříže. V roce 1795 ale skončí za protistátní činnost v žaláři.

Pobyt ho nezlomí, spíš naopak. Přinese mu totiž cenné přátelství. Celu s ním obýval propagátor rovnostářských myšlenek Gracchus Babeuf (1760–1797), s nímž si Filippo náramně rozumí.

Spiknutí rovných

„Co všechno na nás napáchali! Mučení, čtvrcení, důtky… Nyní budou žnout, co si zaseli,“ vykřikuje Babeuf na adresu aristokracie. Příbuzný slavného Michelangela je s ním v tomto směru zajedno.

Má za to, že jen nastolení absolutní rovnosti může revoluci ukončit. „Soukromé vlastnictví je přežitek minulosti,“ prohlašuje otevřeně. Pro své myšlenky přitom rychle nachází nové stoupence. Francie pod vedením Direktoria na tom totiž není vůbec dobře.

Ceny raketově rostou, peníze rychle ztrácejí na hodnotě a stoupá i počet nezaměstnaných. Babeuf s Buonarrotim uvažují o svržení tehdejší vlády. Pro spiknutí rovných, jak se do dějin zapíše, se jim daří získat nejen tisíce lidí, ale také část armády.

Inspiruje Marxe

I přes vynikající organizaci je akce nakonec po udání prozrazena. Babeuf jakožto hlavní organizátor je zatčen, vsazen do vězení a 27. května 1797 poslán pod gilotinu. Filippo putuje do vyhnanství.

Jak v Ženevě, tak později v Bruselu, kde působí, se ovšem i nadále snaží tajně prosazovat své myšlenky. „Stále myslel na sociální revoluci, kvůli které vybudoval propracovanou podzemní organizaci na zednářském modelu,“ píše Birchall.

Pro Babeufovo a Buonarrotiho učení je později poprvé použito slovo komunismus. Michelangelův vzdálený příbuzný se stane velkým vzorem i pro německého filozofa Karla Marxe (1818–1883).