„Chci vám nadiktovat dopis sjezdu. Pište!“ přikáže unavený Lenin své sekretářce Volodičovové. Diktuje rychle. Když skončí, zeptá se, kolikátého je, proč je sekretářka tak bledá a proč není na sjezdu. „Byl tehdy už hodně zmatený,“ vypoví později žena.
Hned příští den projeví Lenin (1870–1924) zájem v diktátu pokračovat. Lékaři sice namítají, že by měl odpočívat, ale stranický vůdce je neoblomný. Večer si pak sekretářku k sobě opět pozve.
„Upozornil mě, že všechno, co mi nadiktoval včera a dnes, je absolutně tajné. Zdůraznil to několikrát. Nařídil, aby všechno, co diktuje, bylo uloženo na osobní zodpovědnost na zvláštním místě a považováno za přísně tajné,“ uvede M. A. Volodičovová.
Z jejích poznámek vyplývá, že všechny články a dokumenty, které Lenin nadiktoval v průběhu zhruba tří měsíců, se na jeho přání přepisovaly a archivovaly. Koncepty sekretářka pálí.
První část dopisu sjezdu, tedy poznámky z 23. prosince 1922, je ještě týž den poslána tajemníkovi strany Josifu Stalinovi (1878–1953). Uveřejněna však není.
V propadlišti dějin zmizí i dodatek ze 4. ledna 1923, v němž Lenin označuje Stalina za člověka „příliš hrubého“ a doporučuje svým spolustraníkům, aby promysleli, jak ho z funkce odvolat…
Hledá se nástupce
S podlomeným zdravím zápasí Lenin už od roku 1918. Od atentátu, při němž byl 30. srpna těžce zraněn, ho trápí silné bolesti hlavy a nespavost. Tři roky nato se u něj navíc projeví první symptomy arteriosklerózy.
Od té doby se jeho stav stále zhoršuje, v květnu 1922 ho navíc postihne mozková příhoda, po níž částečně ochrne a jen s obtížemi se vyjadřuje.
Zotaví se, ale neustále si stěžuje na nedostatek duševního klidu a jeho psychika je zřejmě vážně narušena, pravděpodobně trpí i syfilidou. Aktuálním problémem bolševického státu se tak stane otázka, kdo nastoupí po něm.
Na lukrativní post stranického vůdce si totiž brousí zuby řada lidí, mezi nimi i generální tajemník strany Josif Stalin.
Varovný dopis
Toho však Lenin považuje za velmi nebezpečného. „Stalinovy vlastnosti se nedají trpět u generálního tajemníka.
Proto soudruhům navrhuji, aby do této funkce jmenovali někoho jiného, kdo by k nim byl tolerantnější, loajálnější, zdvořilejší a pozornější,“ uvede ve svém dopise z ledna 1923. Ten má mimo jiné v plánu zveřejnit i v deníku Pravda.
K tomu ovšem nedojde, protože Lenina 9. března 1923 postihne v pořadí již třetí mozková příhoda, po níž zcela ztratí schopnost zasahovat do politického dění. Nemůže mluvit a je zčásti ochrnutý. Pouze bezmocně přihlíží, jak si Stalin uzurpuje moc do svých rukou…
33 let čekání
Zveřejnění kompletního textu, který je považován za Leninovu politickou závěť, musí nakonec počkat celých 33 let!
Teprve usnesením ústředního výboru KSSS z roku 1956 je s těmito dopisy seznámen XX. sjezd strany a poté jsou rozeslány stranickým organizacím a publikovány.
„Zveřejnění se stalo součástí odhalení kultu Stalinovy osobnosti, s nímž vystoupil roku 1956 Nikita Sergejevič Chruščov.
Tehdy bylo interní cestou seznámeno s Leninovou závětí i vedení československých komunistů,“ podotýká současný spisovatel Petr Kovařík. Nicméně zveřejnění v Československu dá na sebe ještě další roky čekat. Teprve v roce 1962 je zbořen Stalinův monumentální pomník v Praze na Letné.
Foto: wikimedia.org