Znavený mnich se opile olízne. Trochu přebral, jenže tahle várka piva se opravdu povedla. Tíží ho výčitky svědomí, na paměti má varovná slova biskupa. Zítra ale všechno dožene. Modlitbám se bude věnovat s ještě větší intenzitou než jindy.
Zpracování chmele na zlatavý mok se jako první u nás ujímají kláštery.
„Protože měly vlastní výrobu piva, obdobně jako měly svoji pekárnu, je možné se domnívat, že nejstarší klášterní pivovar na našem území byl založen již v roce 970 společně s prvním klášterem v českých zemích, konventem benediktinek u svatého Jiří na Pražském hradě,“ píše současný odborník na historii výroby piva Ladislav Chládek.
Vaření piva se tehdy ostatně považuje spíše za ženskou záležitost a benediktinský řád se mu tradičně věnuje také jinde v Evropě.
Papež zasahuje
Druhý pražský biskup Vojtěch (kolem r. 956–997) zakládá v roce 993 v pražském Břevnově společně s přemyslovským knížetem Boleslavem II. (asi 932‒999) nejstarší mužský klášter na našem území.
V jeho hospodářském zázemí nechybí pivovar, ve kterém se mniši rádi zdržují. „Zanedbáváte kvůli vaření piva duchovní službu,“ kárá je ale brzy Vojtěch. Pivu tehdy nemírně holdují věřící po celých Čechách.
„Z těchto důvodů si Vojtěch údajně vynutil na papeži zákaz jeho výroby i jeho konzumace pro svoji diecézi, zabírající celé Čechy.
Tato první a naštěstí poslední, některými historiky však nepotvrzená, prohibice v zemích Koruny české trvala údajně až do 12. století,“ vysvětluje Chládek. Se zákazem je to ale zřejmě složitější.
Všechno vysvětluje listina z roku 1244, která je zároveň nepřímým důkazem existence břevnovského klášterního pivovaru.
Papež Inocenc IV. (asi 1195‒1254) v ní na základě žádosti českého krále Václava I. (1205‒1253) ruší Vojtěchův zákaz. Biskup v něm pod trestem vyobcování z církve zapovídal pražským měšťanům v době neúrody vařit pivo na prodej. Tato výsada náležela jenom klášternímu pivovaru…
Hájí podnikání
Vojtěch tedy sice nabádá ke střízlivosti řeholníky, prostý lid i šlechtu, ale zároveň se snaží hájit zájmy klášterního podnikání, aby netrpělo na úkor rozvoje měšťanských pivovarů. Pivo se u nás navzdory všemu vaří vesele dál.
Z období let 1034‒1055 pochází nadační listina knížete Břetislava I. (1002/1005–1055), v níž přiznává staroboleslavské kapitule desátek z chmele, který vyrostl v Žatci a v Mladé Boleslavi.
Totéž potvrzuje roku 1088 první český král Vratislav II. (kolem r. 1033–1092) pro změnu vyšehradské kapitule. Už v 11. století se také pivo začíná exportovat. Povozy, plně naložené sudy, vyrážejí do Bavorska.
Ve 12. století je pak pivu podle Chládka „vrácena doložka postního nápoje, mohlo se tedy pít celý rok“. Pivovarnictví i díky tomu nadále kvete a o to více se mu daří na mnišské půdě. Kláštery ostatně také poskytovaly pohostinství…
*** Podnikání šlechtě erby nepokazí ***
* Šlechtě v 15. století neujde, jak měšťané bohatnou na výrobě piva. Rozhodne se proto vstoupit do pivovarnictví také, přestože ho dosud považovala za činnost, která by znectila jejich vznešené erby.
* Nová podnikatelská strategie šlechty se ale stává předmětem sporů a na jejich řešení nestačí ani 33 zasedání zemských sněmů!
* Soudcem mezi měšťany a šlechtou se stává tehdejší král Vladislav II. Jagellonský (1456‒1516), který však umírá dřív, než stihne vyřknout verdikt.
* Definitivně vše vyřeší až tzv. Svatováclavská smlouva z roku 1517, podle níž mají právo vařit zlatavý mok tři stavy – pánové, rytíři i měšťané.
