Protestuje, že se ničím neprovinil, odmítá obvinění ze zrady. Zbytečně, Ferdinand I. se rozhodl, že udělá ze svého věrného služebníka obětního beránka! Krále neobměkčí ani Jakubův věk – 70letého starce vydá katovi…
Vzpoura českých stavů proti králi Ferdinandovi I. (1503–1564) skončila v roce 1547 debaklem. Habsburk si svůj triumf náležitě vychutná. Tvrdě potrestá hlavně královská města.
Omezí v nich pravomoci cechů, měšťanům zabaví mnoho majetku a zruší řadu jejich privilegií. Ještě hůř dopadne Praha, která musí odevzdat svoje zbraně a král jí vyměří speciální daně. Co se týče hrdelních trestů, Ferdinand po hromadných popravách netouží.
Nicméně pro výstrahu se rozhodne několik jedinců katovi vydat. Hlavní vůdci povstání se o život bát nemusejí, protože mají u dvora vlivné přímluvce.
Král je nechá na pokoji a zaměří se na „malé ryby“. Mezi zrádce však překvapivě zařadí i váženého měšťana, který mu řadu let věrně sloužil!
Má důvěru
Pochází ze zámožné měšťanské rodiny, která se usadila na Starém Městě pražském. Tam také Jakub Fikar z Vratu (asi 1477–1547) stráví celý svůj život.
V roce 1519 se stává prvním radním písařem, o osm let později usedá ve staroměstské radě a brzy poté ho král jmenuje purkmistrem. Tím ale výčet jeho funkcí nekončí.
V průběhu let dosáhne i na úřad dvorského sudího královských měst nebo berníka Českého království. Ferdinand I. mu plně důvěřuje a na podzim 1546 ho pověří vyjednáváním s bouřícími se stavy. Fikar však rebely k poslušnosti nepřiměje.
Ba co víc, o pár měsíců později sám vyčte českému panovníkovi, že nerespektuje práva zemského sněmu. Když se v únoru 1547 stavové proti Habsburkovi otevřeně vzbouří, odrazuje ovšem Pražany od tak radikálního postupu.
V průběhu jara a léta pak v úředních záležitostech cestuje po královských městech, a tak v červenci nepřivítá v Praze krále, který definitivně zlomil odpor zdejších měšťanů.
Umlčen bubeníky
Ferdinand se po Jakubovi samozřejmě shání. Diví se, proč v tak kritickou dobu v Praze není. „Okamžitě ho přivezte!“ vzkáže do Klatov, kde se staroměstský purkmistr zrovna nachází. Fikar skončí ve vězení a následně i na mučidlech.
K obviněním, že se zachoval nedbale, že porušil svoji přísahu a neinformoval krále o zlých úmyslech Pražanů, se ale nepřizná. Vždyť nic špatného neudělal! Jenže Ferdinandovi je to jedno, o jeho osudu už rozhodl.
Jakub se marně odkazuje na své věrné služby i na fakt, že se stavovské vzpoury neúčastnil. Králův verdikt nezmění – měšťan bude popraven!
Na 22. srpna 1547 Habsburk svolá do Prahy zemský sněm, který získá přívlastek „krvavý“. Před jeho začátkem jsou totiž na Hradčanech popraveni čtyři „zrádci“.
„Králi o tom, co se v Praze dělo, nic neoznamoval a v nejpilnější čas pryč odejel!“ oznámí biřic přihlížejícímu davu, čím se Jakub provinil. Odsouzený se proti tomu znovu ohradí, ovšem jeho slova přehluší vojenští bubeníci…
*** Chová se drze jako samovládce ***
* V mládí učí několik let na venkovské škole. Poté Jan Pašek (†1533) studuje na pražské univerzitě a dotáhne to až na děkana artistické fakulty. To mu ale nestačí.
* Díky své inteligenci a diplomatickému umu dosáhne na několik funkcí ve správě Starého Města pražského a král Vladislav II. Jagellonský (1456–1516) mu uděluje erb a přídomek z Vratu.
* Ambiciózní muž se začíná chovat jako diktátor, brzy proto o své úřady přichází…Díky převratu je však získává zpět a v Praze se chová ještě bezohledněji…Definitivně s ním zatočí až Ferdinand I., který ho ve funkci purkmistra nahrazuje právě Jakubem Fikarem z Vratu.