Celých 22 let stráví mughalský vládce Šáhdžáhán stavbou sněžně bílé hrobky pro svou milovanou ženu Mumtáz Mahal. Posledních osm let svého života ji přitom může pozorovat jen z okna pevnosti, do níž ho vsadil vlastní syn.
Traduje se, že kdyby k tomu nedošlo, nechal by naproti vybudovat ještě jednu hrobku – v černém provedení…
„Na vlastní oči jsem to viděl. Na druhé straně řeky začala vyrůstat další skvostná hrobka.
Nikoliv bílá, ale černá jako uhel,“ vypráví francouzský obchodník Jean-Baptiste Tavernier (1605–1689), který jako jeden z prvních Evropanů procestuje Indii křížem krážem.
Kromě toho, že si odtud přiveze řadu diamantů, s nimiž pak na francouzském dvoře čile obchoduje, spatří prý na vlastní oči ono legendární dvojče slavného Tádž Mahalu. Tedy alespoň část, dokončit ho prý Šáhdžahán (1592–1666) nestihne. Je na legendě něco pravdy?
Po další pompézní budově totiž není v okolí indické Ágry ani památky, zbyly tu jen jakési ruiny. Skutečně začala další hrobka růst, nebo šlo jen o Šáhdžahánův vysněný, ale nikdy nerealizovaný záměr?
Výprava za exotikou
Tavernier je znám svou dobrodružnou a zvídavou povahou. Cestuje už od mládí, a tak není divu, že je mu Evropa brzy malá. Táhne ho to dál, za exotikou. Roku 1638 se proto vydá na svou první výpravu do Indie. A neskrývá nadšení.
„Dokonce i v té nejmenší vesničce se dá obstarat rýže, mouka, máslo, mléko…, cukr a bonbony,“ popisuje hojnost této na hony vzdálené země. Daleko víc než místní kultura ho však zaujmou bohaté diamantové doly, ležící poblíž města Ágry.
Povídá se, že právě z Indie si Tavernier přivezl obří modrý diamant, který posléze s tučným ziskem prodal francouzskému králi Ludvíkovi XIV. (1638–1715). „Nikdy nevysvětlil, jak se k němu dostal,“ píše publicista Robert J. Girod.
Dá se ale předpokládat, že obchodníkovy konexe sahají hodně vysoko, údajně se setkal i se samotným Šáhdžahánem!
Pokažené plány
Naposledy navštíví Tavernier Indii kolem roku 1665. Síly mu ubývají, tou dobou je mu už 60 let. Ožení se pak s dcerou movitého klenotníka a přesune se na své panství v Savojsku.
Zážitky shrne v knize Šest cest Jeana-Baptista Taverniera, která se stane hotovým bestsellerem.
Zmíní se v ní nejen o indické architektuře a zvycích, ale i o monumentální černé hrobce, kterou Šáhdžahán začal budovat na druhé straně řeky Jamuny – přímo naproti Tádž Mahalu. Nikdy ji ale nedokončil, protože ho jeho nezdárný syn nechal uvěznit!
Tomu nasvědčuje i fakt, že vladař byl po své smrti pohřben do hrobky ke své ženě, v níž měla původně spočívat sama.
Zbytky zahrad?
Zbytky Černého Tádž Mahalu jsou zde údajně vidět i v současnosti – stačí se podívat na druhý břeh řeky, kde se nacházejí podivné rozvaliny.
Dodnes se však mezi odborníky vedou spory o to, zda jde o nikdy nedokončené základy monumentální hrobky, nebo „jen“ o pozůstatky velkolepých zahrad, které se tu kdysi skutečně nacházely.
Jejich součástí bylo i hluboké jezero, v němž se odrážela celá silueta Tádž Mahalu.