„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…

„Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou míru.

Čtyřikrát ji přiloží k látce, popáté zbytek látky sahá sotva do poloviny… Rozčilená panička uhání na radnici. V doprovodu konšela, písaře, rychtáře a dvou biřiců potom zamíří na tržiště. „Tenhle to byl,“ ukáže na nepoctivého obchodníka.

Koupel podvodníka

Konšel předstírá zájem o nákup a nechá si naměřit čtyři lokte látky. Potom vytahuje cejchovaný loket a zkontroluje délku. I tentokrát kus chybí. „Zatýkám vás za šizení zákazníků,“ dostává se ke slovu rychtář a podvodníka se chopí biřici.

Brk skřípe po papíře, jak písař zaznamenává průběh exekuce. Obchodník vidí, že je zle, a raději se nebrání. Dostane tučnou pokutu a vykoupe se v železné kleci ve Vltavě. „Podívej, mami, zloděj,“ ukazuje kluk matce na nedělní procházce.

Kat ponoří nepoctivce do studeného vodního proudu a vytáhne, vzápětí ho znovu ponoří. Podvodník drkotá zuby, ale neprotestuje. Mohl by dopadnout mnohem hůř a přijít o ruku, nebo dokonce ztratit hrdlo.

Otázka cti

S nepoctivými obchodníky se v českých zemích jako první snaží zatočit už Přemysl Otakar II. (kolem roku 1233–1278), který v roce 1268 vydává královské míry…90 let po něm je upravuje římský císař Karel IV. (1316–1378), jenž se pokouší o první standardizaci – snaží se v celé zemi prosadit míry používané v Praze.

Míry se tehdy totiž liší nejenom v různých zemích, ale někdy i za hranicemi panství. Na délkové a objemové míry a váhy si řádně posvítí také Ferdinand I. Habsburský (1503–1564).

Nařizuje sjednocení délkových a objemových měr a vah a zavádí cejchování nebo sankce za šizení. Do praxe se jeho nařízení ovšem prosazují jen obtížně. S nekalými praktikami prodejců proto bojují ještě Ferdinandovi nástupci.

Práva městská Království českého, vydaná roku 1579, určují i přesná pravidla prodeje. Na jejich dodržování bedlivým okem dohlíží městští konšelé.

Vzhledem k tomu, že nestihnou všechno, jejich pomocníky se stávají cechmistři. Řemeslnické cechy si berou kontrolu kvality zboží a boj s podvodníky za svůj, vede je k tomu profesní čest.

Kůň na vrácení

Váha chleba nebo prodávaného masa se v Praze kontroluje i třikrát týdně. „Podvodníci nemají mezi poctivými prodejci co dělat,“ míní císař Rudolf II. (1552‒1612), který je na šizení na tržištích i v obchodech řádně vysazený.

V roce 1607 proto na sněmu prosadí další usnesení proti okrádání zákazníků. Během jeho vlády ještě stoupá počet kontrol na tržištích. Pro převážení jsou na tržištích volně k dispozici městské váhy.

Řeší se ale jenom správná délka, objem a hmotnost, nikdo se tehdy ještě nezabývá skrytými vadami zboží.

„Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, musely být zákazníkovi vráceny peníze,“ uvádí Lukáš Zelený z právního oddělení společnosti dTest.

*** Triky nepoctivců ***

* Na šizení nejenom v mírách mají prodejci nejrůznější triky – Leklé ryby se často vydávají za čerstvě zabité…Uhynulý losos, který byl pochoutkou už ve středověku, se mnohdy dobarvoval krví zachycenou z jiných ryb, aby vypadal čerstvěji.

* Pro navýšení množství se sůl nastavovala vápnem, máslo zase levnějším lojem. Francouzi prý takto falšované máslo odhalenému nepoctivci mazali přímo na hlavu. Odtud údajně pochází známé úsloví: „Má máslo na hlavě.“