Průmyslový palác, hostící další Salon, je zaplněný k prasknutí, když tu davem proběhne zachvění. „Manet zemřel,“ dozvídají se hosté. Výstavními prostory se rozhostí ticho a všichni muži smeknou klobouk.

V kalendáři je 30. duben 1883. Manetovou smrtí definitivně končí jedna éra. Dosud jednotné impresionistické hnutí se začíná rozpadat.

Ulice v centru Paříže lemují špalíry lidí. Na tváři přítomných se zračí zasmušilý výraz. Zdá se, jako kdyby i nebe truchlilo nad Manetovou ztrátou, neboť je kalné a zakryté šedavými mračny. V čele smutečního průvodu kráčejí malířovi bratři.

Rakev nesou novináři Antonin Proust (1832–1905), Théodore Duret (1838–1927), malíř Henri Fantin-Latour (1836–1904) a Zola.

V blízkosti kráčí Degas, Renoir a Pissarro. Udýchaný Monet se k nim připojí, až když průvod dorazí před vchod kostela Saint-Louis-d´Antin. Rakev je následně za zpěvu sboru položena na katafalk.

Berthe Morisotová, jež Maneta hluboce milovala, jen stěží přemáhá slzy. Impresionisté stojí svorně vedle sebe. „Mezi těmito pány to ale začíná skřípat,“ náhle vytanou na mysli Berthe při pohledu na ně Manetova předsmrtná slova.

Otec moderního umění si totiž všiml, že členové hnutí se postupně odcizují. Jeho smrt tento proces výrazně urychlí…

Hádka kvůli plakátu

Pobledlá Berthe se jako v mrákotách prochází po ztichlém Manetově ateliéru. Spolu se svým manželem Eugènem Manetem (1833–1892) se dávají do třídění umělcovy pozůstalosti. „Těžko si představit hrůznější odchod z tohoto světa,“ hlesne Berthe.

Naráží tak na Manetovy poslední dny. Svým prostopášným životem si totiž malíř uhnal syfilis. Na smrtelném loži mu proto byla amputována noha, která byla v takovém rozkladu, že z ní při doteku odpadávaly nehty.

Berthe je skleslá nejen ze smrti svého idolu, ale i z dění uvnitř skupiny. První trhliny se v ní přitom objevily už v roce 1880.

V pořadí páté impresionistické výstavy se totiž odmítl zúčastnit Monet, jenž se stále více snažil prorazit sólově. Při její přípravě si navíc kvůli plakátům ošklivě vjeli do vlasů Caillebotte a Degas.

První odpadlíci

Bohatá večeře je v plném proudu. Kolem stolu sedí Monet, Renoir a Degas. Hostitelkou je Berthe, jež malíře často zve do svého luxusního bytu v Rue Villejust. Ovšem jen některé. Atmosféra mezi impresionisty houstne.

Jako první skupinu opustí ten, který se k ní přidal jako jeden z posledních. Jde o Gauguina, jenž bytostně nesnáší Moneta. Pomalu od ní kvůli tomu odpadá také mladíkův mentor Pissarro.

Ten navíc stále více koketuje s nově se rodícím směrem pointilismem a přátelí se s jeho průkopníky. „Degas zase nikdy nic nedokončí včas,“ stěžují si zbylí členové. A Cézanne?

To je mrzout a podivín, který miluje samotu, má tajnou rodinu a nakonec se rozhádá nejen se svými kolegy, ale i s přítelem z dětství Émilem Zolou.

Poslední sbohem

V restauraci Maison Dorée, proslulé balkonem s pozlaceným zábradlím, se koná vernisáž osmé impresionistické výstavy. Na zdech proslulého podniku je možné zahlédnout díla jen čtyř původních členů. 15. května 1886 zbyly ze skupiny jen trosky.

Durand-Ruel se proto již předtím odhodlal k neslýchanému kroku. Začal jednotlivým malířům pořádat samostatné výstavy. Jako první dostal příležitost Monet. Přehlídka v Maison Dorée je tak poslední společnou show impresionistů.

K vidění jsou na ní práce Degase, Pissarra, Mary Cassattové (1844–1926) a Berthe. Ta se z Manetova skonu nikdy nevzpamatuje. „Byla tak očarována jeho kouzlem osobnosti, že podvědomě věřila v jeho nesmrtelnost,“ míní Roeová.

Až do své smrti pečuje o Manetův hrob a zakoupí si místo vedle něj. „Když zemřel, jako by zemřelo něco i ve mně,“ svěří se své sestře.

*** Posmrtná výstava málem skončí tragédií ***

* Mírně nervózní malíř Pierre Puvis de Chavannes (1824–1898) se chystá k zahájení výstavy…„Od dob Ingresových (klasicistní malíř Jean Auguste Ingres – pozn. red.) tu nebylo většího umělce,“ říká na úvod svého nedlouhého proslovu – Mluví o Manetovi.

* Hned v lednu roku 1884 jeho přátelé a podporovatelé vytvoří výbor, jenž mrtvému velikánovi uspořádá retrospektivní výstavu. Koná se v budově pařížské Školy výtvarného umění.

* Na vernisáž dorazí také někdejší ministr umění Antonin Proust, čímž dodá akci lesku…„Na závěr výstavy se rozpoutala silná bouře,“ zmiňuje Roeová…Vichr byl tak silný, že ze střech shazoval tašky, ty málem spadly na hlavy odcházejících hostů.