Žena chystá oběd. Opatrně přihodí žhavé uhlíky z ohniště na desku z mazanice. Počká chvíli, než se její plocha rozpálí. Potom uhlíky opatrně smete zpátky a na pražnici nasype pár hrstí obilných zrn.
Do čtvercové polozemnice na levém břehu Vltavy, v místech u dnešních Roztok u Prahy, mezitím vstoupí muž. Ucítí škvařící se obilí: „Co máš k jídlu? Mám hlad.“ „Pražmo bude za chvíli,“ odpoví žena. Unavený chlap nespokojeně odfrkne. „To mi nestačí.
Neříkal jsem, že mám pořádný hlad? Chci maso. Upeč slepici.“ „Jak chceš,“ pokrčí žena rameny, smete opražené obilí do hrnce a poslušně vyleze ven. Odchytne jednu ze slípek, která už moc nenese, zakroutí jí krkem a oškube ji.
Zanedlouho už se místností, velkou 16 metrů čtverečních, line vůně pečínky. Rodina se dvěma dětmi tu roku 600 žije na malém čtvercovém prostoru, zahloubeném zhruba metr do země.
Rychlá stavba
Polozemnice, které v zimě chrání před chladem, ovšem nepatří ke slovanským vynálezům. Na našem území se vyskytovaly už v neolitu (5600‒3500 př. n. l.), tedy dávno předtím, než k nám někdy po roce 500 Slované dorazili.
Ti ale stejně jako okolní národy oceňují praktické přednosti bydliště ve tvaru čtverce o rozměrech 4 x 4 až 6 x 6 metrů. Na malém prostoru se tu tísní hodně lidí a stavba je jednoduchá. Muži do rohů zatlučou kůly, ženy vypletou stěny proutím a vymažou hlínou.
Nad nimi chlapi vztyčí střechu, a aby nespadla, podepřou ji kůly v místnosti. Archeologové po nich dnes nalézají stopy v podobě tzv. kůlových jam.
Velkorysé odhady
Obvyklé vesnice prvních Slovanů tvoří asi deset polozemnic, většinou se blízko sebe nachází 2–5 osad, tedy maximálně 50 domů v jednom místě. Roztocké sídliště se ale už v 6. století stává opravdovým velkoměstem, největším raně středověkým sídlem u nás.
Potvrzuje to současný archeolog Martin Kuna, který na základě svého výzkumu v Roztokách v roce 1985 odhadl, že na ploše 25–30 hektarů (pro srovnání pražské Karlovo náměstí má osm hektarů) mohlo stát až 500 polozemnic.
Archeoložka Naďa Profantová poznamenává, že kromě desítek zahloubených domů zde byla objevena třeba i obilnice.
Leží na tvrdém
V Roztokách u Prahy se v polozemnicích objevují i zapuštěné nádoby, které se jinde na našem území nevyskytují. „Dej mi napít,“ křikne na ženu muž, který právě odhodil ohlodanou slepičí kost. Žena odebere trochu vody z hrnce v zemi.
Někteří odborníci si myslí, že hospodyně uchovávaly v zapuštěných nádobách právě vodu, aby ji měly při vaření vždy po ruce. Podle jiných je ale dosud záhadou, k čemu zabudované hrnce v zemi vlastně sloužily.
Na vodu se podle nich používaly měchy z kůže ulovených zvířat. „Jdu spát,“ oznámí muž ženě, když se hltavými doušky osvěží. Natáhne se na dřevěnou lavici, jediný nábytek v jejich obydlí.
Pro zbytek rodiny tak dnes zbude méně honosné lože přímo na zemi, vystlané rohoží, kterou změkčuje bohatá vrstva sena a slámy.
*** Zakázaná kniha ***
* Archeolog Ivan Borkovský (1897–1976) představuje poznatky ze svých výzkumů střepů nádob takzvané pražské keramiky, která se nalézá mimo jiné i na sídlišti v Roztokách u Prahy, v knize Staroslovanská keramika ve střední Evropě…Vydává ji vlastním nákladem v roce 1940.
* Vládě Protektorátu Čechy a Morava se ovšem nelíbí, jak v ní vychvaluje slovanskou prehistorii a donutí proto archeologa, aby svoji knihu stáhl z distribuce…Přesto se jeho publikace později stane jedním ze základních stavebních kamenů evropské archeologie.
