Policista pokyne dobře oblečené dámě. Jemu samotnému je situace poněkud trapná. Kontrolovat princeznu! Jenže Marianna Vilemína Oranžská musí hlásit každý svůj přechod prusko-slezských hranic. Mstí se jí tak její bývalý švagr, pruský král…

Nákladné šaty, okázalá slavnost, a přesto ji nic moc dobrého nečeká…Když půvabná princezna Marianna Vilemína Oranžská (1810–1883), sestra budoucího nizozemského krále Viléma II. (1792‒1849), řekne 14. září 1830 „ano“ svému bratranci Albrechtovi Pruskému (1809–1872), stoly se prohýbají vybraným jídlem a pitím.

Bohatá veselka ale manželům štěstí nezajistí. Vzdělané a liberálně vychované Marianně strohé prostředí pruského dvora příliš nesedí. Manželovi přesto porodí pět dětí.

Raději staví

Svůj cit pro krásu, pro nějž na pruském dvoře nenalézá pochopení, uplatní princezna jako stavitelka. V dolnoslezském Kamenci, na panství, které zdědila po matce, buduje zámek. Organizování prací na paláci z červených cihel aspoň trochu zaměstná její myšlenky.

Dvorské tamtamy jí totiž donesly zprávy, že ji manžel podvádí. Moderní žena nechce manželův bujarý život a avantýry mlčky snášet. Už její dopisy ze 30. let 19. století naznačují, že se chce rozvést, jenže pruský i nizozemský soud její požadavek odmítne.

Proto Marianna raději pobývá mimo berlínský dvůr, cestuje po Evropě, aby se nemusela stýkat se záletným manželem, jenž je čtvrtým synem pruského krále Fridricha Viléma III. (1770–1840). Nakonec nevěrníkovi oplatí stejnou mincí…

Souhlas k rozvodu

Když princezně učaruje její ženatý tajemník Johannes van Rossum (1809‒1873), jde o nepříliš překvapivý výsledek nešťastného manželství.

Na rozdíl od svých současnic, které se zatnutými zuby zůstávají v nevhodných svazcích, ona už dál trpět nechce. „Opustím ho,“ rozhodne se a se svým milencem najde azyl v Bílé Vodě na Jesenicku, na tehdejších hranicích Pruska a Slezska.

Chce být nedaleko svých bývalých statků v Polsku a mít možnost navštěvovat svoje děti. Skandální krok však má svoji dohru. „Na váš zámek nemáte přístup,“ sdělí jí pruské úřady.

K rozvodu nakonec dojde 28. března 1849. Princezna čeká s milencem dítě a pruský a nizozemský dvůr se konečně rozhoupou a svolí k rozluce manželství. Kdyby se milencovo dítě narodilo ještě do vznešeného manželství, byl by skandál mnohem horší.

Švagrova pomsta

Pruský král Fridrich Vilém IV. (1795‒1861), starší bratr Mariannina bývalého manžela, si ale ponížení svého rodu nenechá líbit. Princezně život pořádně „osladí“. „Zakazuji vám pobývat na pruském území déle než jediný den.

Při každém příjezdu a odjezdu se budete hlásit na policii,“ přikazuje jí. Marianna tak každý den potupně dojíždí deset kilometrů z Bílé Vody do Kamence. „Nesmíte do paláce vstupovat hlavním vchodem,“ zní další z královských zákazů.

Nezbývá jí proto, než si zřídit provizorní vstup jedním z oken. Přesto Marianna nezahořkne. Nikdy se nechová povýšeně a ochotně přispívá na charitu. Věnuje například peníze na stavbu evangelického kostela ve svém novém bydlišti. Kupuje si také zámek v Reinhartshausenu v Porýní, kde v roce 1883 umírá.

*** Palác jako z říše snů ***

* Zámek v Kamenci (dnes v jihozápadním Polsku) vyrůstá v letech 1838‒1872 podle projektu architekta Karla Friedricha Schinkela (1781‒1841) jako romantické sídlo.

* Čtyřkřídlá třípatrová budova je ozdobena čtyřmi věžemi v každém rohu. Uvnitř se nachází 100 místností.

* Kolem ní se rozkládá anglický park o rozloze 150 hektarů. Na terasách zámku nechybí 27 fontán, kaskád a vodotrysků. Největší z nich dosahuje výše 25 metrů.