Pokojem se rozléhá smích. „Pane prezidente, teď vypadáte jako zlobivý kluk, který ukradl jablko,“ říká Kokoschka a hrozí Masarykovi na oko prstem. Během portrétování se s ním velmi spřátelí.

Dokonce mu dává usrkávat ze své kávy, kterou lékaři prezidentovi zakazují. V Praze nezíská rakouský umělec jen nové přátele, najde zde i osudovou lásku.

K bráně ruského vyslanectví ve Vídni se blíží dvojice mužů. Jde o renomovaného malíře Oskara Kokoschku (1886–1980) a jeho přítele Alberta Ehrensteina (1886–1950). Situace v rakouském hlavním městě není nejlepší.

V roce 1934 je zde stále častěji možné narazit na projevy sílícího nacismu a antisemitismu. Když se Ehrenstein doslechne, že v Sovětském svazu jsou vůči Izraelitům vstřícnější, přesvědčí svého přítele, aby pláchli do Moskvy.

Kokoschka dokonce plánuje, že zde bude portrétovat Stalina (1878–1953). Společně proto zamíří na ruské vyslanectví. Před budovou ale narazí na ostnatý drát a vojáky s bajonety. Umělci je okamžitě jasné, že v Rusku by ho žádné štěstí nečekalo.