Patří k těm několika českým spisovatelům, kterých si váží celý svět. Jeden z našich největších autorů 20. století se narodil právě před 135 lety. Osud mu ale vyměřil příliš krátký tvůrčí čas.

Tomu, že se Karel Čapek, narozený 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích na Trutnovsku, stane jedním z největších českých spisovatelů, dlouho nic nenasvědčuje.

Od tatínka lékaře to pochytit nemůže, a tak ho ovlivňuje alespoň maminka, nadšená sběratelka slovesného folkloru.

Karel studuje na gymnáziu v Hradci Králové, kde se tak intenzivně angažuje v protirakouském spolku, že se dočká vyloučení, a k maturitě se dostane až v Brně. V Praze pak zdárně absolvuje univerzitní studia v oboru estetiky a stává se doktorem filozofie.

Na TGM nesahat!

Po škole ještě krátce působí jako vychovatel 13letého hraběte Prokopa Lažanského (1904–1969), ale pak objeví kouzlo žurnalistiky. V roce 1917 už pilně přispívá do Národních listů, později je střídá za Lidové noviny.

Začínají se projevovat i jeho politické postoje. Z redakce odchází na protest proti tomu, že list se staví na stranu odpůrců T. G. Masaryka (1850–1937). S tím ho spojí dlouholeté přátelství.

Prezident si ho natolik váží, že s ním konzultuje i texty svých článků a projevů.

Z laborů roboti

To už ale Karel Čapek začíná zářit i na spisovatelském poli. Zpočátku píše společně s bratrem Josefem (1887–1945), v roce 1917 publikuje své první samostatné dílo, filozofické povídky Boží muka.

Rád se inspiruje rozvojem vědy a techniky, a tak v roce 1920 vydává budoucí slavné drama R.U.R., v němž poprvé použije dnes mezinárodní slovo robot. „Nevím, jak mám ty umělé dělníky nazvat.

Říkal bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové,“ stěžuje si tehdy bratrovi. „Tak jim říkej roboti,“ pronese jen tak mimochodem Josef Čapek. Karel zakrátko přidává i svůj první román Továrna na absolutno a v roce 1923 Krakatit.

Dědic Nerudy

Stále ovšem neopouští svou novinářskou profesi. Píše fejetony a sloupky, zakládá si na pečlivě propracovaném jazyce a stylu a hovoří se o něm jako o pokračovateli Jana Nerudy (1834–1891).

Na pomezí žurnalistiky a spisovatelské práce stojí jeho Hovory s T. G. Masarykem, které ve třech svazcích vycházejí mezi lety 1928–1935. Karel Čapek je na vrcholu tvůrčích sil.

Žení se s herečkou Olgou Scheinpflugovou (1902–1968), ale čekají ho už jen tři roky života. Těžko se vzpamatovává z mnichovské zrady.

„Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel,“ svěřuje se přátelům. V prosinci 1938 onemocní chřipkou, ke které se přidává zápal plic.

Spisovatel opouští tento svět 25. Prosince, a je tak ušetřen pronásledování nacisty.