Město Magdeburg se v létě 1630 ve třicetileté válce vzepřelo katolickému císaři Ferdinandovi II. (1578–1637). Porážku si nepřipouští, za zády mu koneckonců stojí početná švédská vojska.

Když město oblehne nepřátelská armáda, ocitnou se však zdejší protestanti v koncích. Na pomoc krále Gustava II. Adolfa (1594–1632) čekají marně, ten totiž tou dobou plení Frankfurt nad Odrou.

Přesto se magdeburští obránci císařské armádě brání zuby nehty. V květnu 1631 vojevůdci Janu Tserclaesi Tillymu (1559–1632) ale dochází trpělivost a zavelí k tvrdému útoku.

Jeho vojska plení město několik dní, rabují, znásilňují a mučí každého, kdo jim přijde pod ruku. Následky jsou strašlivé. O život při tzv. magdeburské svatbě, jak se masakru v historii říká, přijde více než 25 000 lidí a město je takřka celé zničeno požárem.

Informace o tom obletí Evropu a řadu významných lidí přiměje, aby se v probíhajícím konfliktu postavili do proticísařského tábora.