Dvě obří lodě se od sebe uprostřed Atlantiku začínají vzdalovat. Za každou z nich zůstávají na dně oceánu kilometry kabelu, který za pár dní spojí dva kontinenty.
Komunikace na dálku prožívá od prvních zpráv pomocí bubnů či kouřových signálů bouřlivý vývoj. V roce 1832 se objevuje telegraf, který umí propojit jen dvě sousední místnosti, o rok později už zvládne dosáhnout do jednoho kilometru.
Přenosu na velké vzdálenosti ale leží stále v cestě zdánlivě nepřekonatelná překážka – moře.
Výstřel na dálku
Místo pro první pokus se přímo nabízí. 28. srpna 1850 pokládá britský inženýr John Watkins Brett (1805–1863) pomocí remorkéru Goliath mezi anglickým Doverem a francouzským mysem Gris-Nez jednoduchý měděný kabel, izolovaný gutaperčou, druhem gumy.
Kabel není příliš odolný, a u francouzského pobřeží je brzy přetržen rybářskou lodí. Je jasné, že ten příští bude muset být trvanlivější. Do práce se zapojuje anglický inženýr Thomas Russell Crampton (1816–1888), který si jen odskočí od vývoje lokomotiv.
Vyvíjí kabel se čtyřmi samostatně izolovanými vodiči, společně obrněnými spirálově stočenými železnými dráty. Měří 46 kilometrů a loď Blazer má potíže ho vůbec po Temži dopravit k moři.
Už 19. listopadu 1851 ale proběhne první telegrafické spojení s evropskou pevninou. Důkaz nemůže být impozantnější. Elektrický impulz z Doveru na dálku odpálí dělo v Calais.
Znovu bez dluhů
Je načase přijmout větší výzvu. Bude jí Atlantik. Dosud trvá osm dní, než parník dopraví zprávy z Evropy do New Yorku. I Amerika proto touží po rychlejším spojení.
Zdejším průkopníkem je opět Brit, vynálezce Frederic Gisborne (1824–1892), kterému se podaří už v roce 1852 umístit podmořský kabel u kanadského pobřeží. Pak nachází spřízněnou duši – podnikatele Cyruse W. Fielda (1819–1892).
Ten sice zbohatl v papírenském průmyslu, ale od poloviny století už život zcela zasvětí telegrafii. K tomu účelu v březnu 1853 splatí veškeré dosavadní závazky, aby začal s čistým stolem.
„Tak by to neudělal ani jeden z tisíce, a právě tímto činem jste položil základy svého následného úspěchu,“ píše mu s respektem jedna z jeho věřitelských bank.
Obři vyplouvají
Field pro začátek položí u kanadského pobřeží další, 640 kilometrů dlouhý kabel. „Musíme ho prodloužit až do Irska,“ přesvědčuje své obchodní partnery.
Americký oceánograf a největší znalec mořských proudů Matthew Maury (1806–1873) doporučí pro uložení kabelu plochý podmořský hřeben, táhnoucí se Atlantikem od západu k východu.
Britská vláda dává k dispozici pýchu svého námořnictva Agamemnon, americká vysílá neméně obří fregatu Niagara. Kabel obsahuje přes 587 000 kilometrů izolovaných drátů, což by dokázalo zajistit spojení Země s Měsícem.
Při prvním pokusu 5. srpna 1857 se přetrhne hned kousek od amerických břehů. Stejně tak se britsko-americkému týmu vede v červenci následujícího roku.
Potřetí se lodě vydávají na moře 17. července 1858. Agamemnon a Niagara z pomyslného středu oceánu pokládají každá svou část kabelu zpět ke své zemi. Tentokrát uspějí.
„Je to největší krok pro lidstvo od objevení Ameriky Kolumbem,“ jásá britský deník The Times nad přelomovým položením prvního transatlantického telegrafního kabelu.