„Měšťané, řemeslníci, ženy staré, mladé, studenti v pláštích, všichni se před radní věží tlačili, na špičky vystupovali, hrdla natahovali, oči vyvalovali na veliký ciferník čtyřiadvacíti hodin, plný zlatých kruhů a čar, čísel a divných znamení,“ píše Alois Jirásek.

Bez váhání přisoudí astronomický div mistru Hanušovi. Netuší, jak moc se spletl…

Spisovatel Alois Jirásek (1851–1930) ve svých pověstech označuje za autora staroměstského orloje mistra Hanuše († po r. 1497).

Vychází přitom ze záznamů písaře a správce orloje Jana Táborského z Klokotské Hory (1500–1572), který se podle vlastních slov rozhodl prozradit, co ví, „aby to se mnou neumřelo, abych jiného vyuče a jemu všechny tajnosti toho orloje ukáže“.

Jan popravdě přiznává, že netuší, kdo zařízení sestavil, ale z ústně tradovaných pověstí se doslechl o jakémsi Hanušovi. Vzhledem k tomu, že k dispozici nejsou jiné doklady, všichni jeho tvrzení po mnoho let považují za pravdivé. Teprve rok 1961 přináší v této otázce doslova senzaci.

Poznámka na okraj

Pracovníci archivu hlavního města Prahy tehdy dokumentují pozůstalost jednoho soukromého sběratele. Listují zažloutlými stránkami spisů. Při prohrabávání zaprášených svazků a dokumentů narazí i na opis Táborského učebnice pro orlojníky.

Pochází z roku 1587. Když nalistují stránku, která připomíná mistra Hanuše, čeká je šok. Zasvítí na ně slovo „omyl“, které sem připojil kdosi z pozdějších správců orloje. A dodává proč!

Horní knihy pražské prý obsahují list z roku 1410, který popisuje, kdo orloj vyrobil, a dokonce i jakou odměnu za sestrojení dostal. Opis listu staroměstských konšelů, adresovaný v roce 1410 Mikulášovi z Kadaně (1350–1419), připojuje na závěr.

Dům za práci

„Slovutný mistr Mikuláš udělal astrolabium, v němž slunce svůj pravý běh vykonává jako na obloze, kdy měsíc nový neb naplněn jest… Protož jsme s dobrým rozmyslem naším mistrovi Mikulášovi za odměnu učinili a jemu dům dali vedle brány městské,“ vypráví list.

Přesné datum neobsahuje, pouze rok 1410. Konečně je tedy jasno. Jenže další objev odborníkům zamotá hlavu.

Památník Národního písemnictví mimo jiné skrývá dva výtisky Řeči o chvále geometrie Tadeáše Hájka z Hájku (1525–1600), vydané v roce 1557. Při prohlídce jednoho z nich je nalezena poznámka o astronomovi a matematikovi Janu Šindelovi (asi 1375–1456), profesorovi pražské univerzity: „Šindel zhotovil jest orloj Starého Města pražského.“

*** Nezůstanou pozadu ***

* Praha má svého času orloje dokonce dva. Může za to rivalita mezi Starým a Novým Městem pražským.

* Novoměstští si nechají postavit orloj na nárožní věži radnice, vybudované v letech 1451–1456, aby mohli konkurovat Staroměstským. Jejich stroj ale není tak okázalý.

* Jde o orloj italského typu, jaký se nachází třeba na Palazzu del Capitano v Padově. Dnes po něm na Novoměstské radnici zbyl jenom zazděný výklenek. K odstranění došlo na konci 18. století.

Ve dvou se to lépe táhne

Podle všeho je tedy slavný orloj dílem dvou tvůrců. Mikuláš z Kadaně patřil mezi řemeslníky, hodináře, mistry oboru. Tak složitý stroj by ale nedokázal stvořit bez pomoci schopného hvězdáře, horní kruh tvoří velmi složitý astronomický ciferník.

Naopak sám Šindel dokázal teoreticky spočítat a zkonstruovat nejrůznější astronomické funkce, ale kdyby mu někdo dal do ruky nářadí, aby mechanismus opravdu ručně zhotovil a sestavil, s bezradným pokrčením ramen by nástroje nejspíš odložil.

Ti dva na soukolí orloje museli s největší pravděpodobností spolupracovat. A mistr Hanuš? Byl pouhým správcem orloje.

*** Dílo mistrů sochařů ***

* Historikové dnes považují za dobu vzniku orloje léta 1405–1410. Jeho hlavní hnací kolo, pastorek, hřídel, ozubená kola ženoucí Měsíc, Slunce a kotouč ekliptiky, a dokonce i některé teplem pájené kovové součásti jsou původní.

* Fantastická zvířata ve spodní části orloje pocházejí z rukou mistrů sochařské a stavitelské huti Petra Parléře (1332/1333–1399), která svoje brány definitivně zavřela v roce 1419. Jiné sochařské prvky jsou ukázkou vladislavské gotiky až z konce 15. století.