Bitevní hřmot ustal. Vychází slunce a pole je po nočním masakru pokryto hromadou těl válečníků. Přeživší cítí povinnost postarat se o své méně šťastné druhy. Je jedno, zda jde o římského legionáře, či vojáka z druhé světové války. Je potřeba je pohřbít. Jen tak najdou klid.

Lidé se už od pravěku museli vypořádávat s odchodem bližních na věčnost a vyřešit otázku, co si počít s jejich ostatky. Již neandertálci své zesnulé pohřbívají.

Vnímání smrti i posmrtného života a s tím spojený způsob pohřbívání se během staletí samozřejmě mění. Vikingové posílají své mrtvé „loďkou“ po proudu řeky. Pohanští Slované své blízké pálí a v urnách jejich popel ukládají do země.