Mladý faraon Tutanchamon leží bez hnutí na prostém lůžku. Nad tělem se bezradně sklání přivolaný lékař, jehož každičký pohyb bedlivě sleduje králova choť Anchesenamon. V koutě nervózně přešlapuje vezír Aj.
Lékař zavrtí hlavou. Faraonovi už nedokáže pomoci. Tutanchamon (vláda asi v letech 1332–1323 př. n. l.) umírá přibližně ve 20 letech.
Dlouho se spekulovalo, že byl zavražděn, ale v posledních letech se odborníci přiklánějí k závěru, že ho zabila kombinace nemocí – zvláště poté, co genetické testy odhalily v královském těle stopy malárie.
„Nejspíš vzdoroval mnoha vrozeným vadám a silný atak zákeřné nemoci nebo nešťastná zlomenina nohy znamenaly další nápor na organismus.
Už toho bylo prostě příliš,“ shrnuje pravděpodobné příčiny Tutanchamonova předčasného skonu současný egyptský archeolog Zahi Hawass.
Každopádně náhlé úmrtí mladého faraona je šokem nejen pro jeho nejbližší, ale také pro dělníky, kteří pracují na jeho hrobce v Údolí králů…
Rychlé řešení
Podle zvyku začali bezprostředně poté, co se Tutanchamon ujal moci. V okamžiku jeho smrti má však hrobka k dokončení hodně daleko. Vezír Aj (samostatná vláda v letech asi 1323–1319 př. n. l.) si proto dělá starosti.
Umírající Tutanchamon ho označil za svého nástupce, protože z jeho svazku s Anchesenamon nepřežilo jediné dítě. Na Ajovi nyní tedy je, aby se mu postaral o důstojný pohřeb. Zřejmě zvolí nejrychlejší řešení:
on sám už je ve vyšším věku, jeho vlastní hrobka bude před dokončením, přenechá ji proto Tutanchamonovi. Možná zvolí hrobku jiného vysokého egyptského hodnostáře.
Každopádně hrobka mladého vládce (dnes nese označení KV 62) zdaleka nedosahuje rozměrů hodných faraona. „Pohřbili ho do skromného sklepení,“ uvádí dokonce současný francouzský egyptolog Christian Jacq.
Špatný východ
Rychlost je patrná i z dalších kroků Tutanchamonova pohřbu. Výjevy z knihy Amduat vyzdobili dávní umělci pouze faraonovu pohřební komoru. Barvy však na stěnách ještě ani nestačily zaschnout a už sem mrtvého uložili.
Podle amerického mikrobiologa Ralpha Mitchella z Harvardu o tom svědčí několik nezvyklých hnědých skvrn. Nad kvapem stavitelů hrobky se po jejím nálezu pozastavuje i britský archeolog Howard Carter (1874–1939).
Při rozebírání schrán, chránících sarkofág, zjišťuje, že byly postaveny opačně, než dělníkům přikazoval návod, který je na nich zaznamenán. Podle egyptských tradic se měly otevírat k západu, ale tady je to opačně.
Zbrkle si s faraonovým tělem počínají také balzamovači. Některá Tutanchamonova poranění vědci přičítají právě jim.
Navíc při bandážování použili enormní množství pryskyřice a olejů, které v kombinaci s kyslíkem a lněnými obinadly vedly patrně k samovznícení těla krátce po pohřbu.
Přes 5000 cenností
Ani vezír Aj si příliš neláme hlavu s faraonovou pohřební výbavou. Howard Carter při dokumentování všech předmětů, nalezených v Tutanchamonově hrobce, zaznamenal celkem 5398 položek.
„Až 80 procent z nich původně nepatřilo mladému faraonovi,“ uvádí současný britský egyptolog Nicholas Reeves. Aj je pravděpodobně posbíral v hrobkách králova předchůdce. To jim nicméně neubírá na kráse a jedinečnosti.