Jaroslav Kvapil začal řídit činohru Národního divadla. Manželce vybírá role na tělo, chce, aby ještě více vynikl její talent. Nikdo to ale neocení. Hanu pomlouvají její kolegyně a zostra se do ní pustí také tisk, který jí dosud vesměs přál.

S rodiči a bratrem žijí v centru Prahy. Peněz mají dost, a tak Hana Kubešová (1860–1907) může navštěvovat Vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici. Někdy po roce 1873 však otcova restaurátorská dílna zkrachuje a rodina se ocitá bez prostředků.

Mladičká Hanka proto začne pracovat. Na Smíchově si najde místo vychovatelky, spokojená ale moc není. Sní o kariéře herečky. Divadlo začne hrát ochotnicky v Malostranské besedě a rychle na sebe upozorní svým talentem.

Později projde ještě několika pražskými ochotnickými spolky, až v roce 1886 přijímá angažmá v divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic (1825–1891), která v průběhu roku působí v Praze, Brně či Plzni.

Profesní skok

Angažmá u Švandy Haně svědčí, divadelní kritici jsou z ní nadšení.

„Slečna Kubešová je výkonnou divadelní umělkyní teprve od několika měsíců, ale sotva byste tomu věřili, kdybyste pozorovali lahodu a spanilou urovnanost jejích výkonů,“ napíše jeden z nich.

Na jevišti obvykle září po boku herce Eduarda Vojana (1853–1920). Sblíží se a v únoru 1887 se tajně zasnoubí. Jak ale uvádí současná publicistka Martina Bittnerová, „Vojan byl v té době už etablovaným hercem.

Byl ženami obdivován a sám se označoval za hereckého bohéma. K Hance měl spíše majetnický, žárlivý vztah“. Po dvou letech u Švandy talentovaná herečka udělá obrovský profesní skok. O míře jejího talentu svědčí nabídka z Národního divadla v Praze.

Prestižnější adresa v českých zemích tehdy není, a tak se v létě 1888 stává členkou jeho činohry.

Čekání na role

S Vojanem se kvůli jeho žárlivosti rozešli, na prknech Národního divadla ale spolu jako profesionálové normálně vystupují. Hana to ve zlaté kapličce nemá vůbec jednoduché. Její herectví se vymyká dobovému průměru a dostává převážně jen malé, epizodní role.

Ovšem i v nich umí okouzlit publikum a také divadelní autory. „Příval životní náruživosti jí zmítal, jak prudce hledala, kterak dost vyjádřit rozblouznění do životní krásy a volnosti,“ ocení její projev kritik Jindřich Vodák (1867–1940).

Hana se časem začne objevovat také v hlavních rolích, ve kterých může naplno předvést svůj talent. V květnu 1894 – po více než čtyřleté známosti – se pak provdá za mladšího dramatika a pozdějšího divadelního režiséra Jaroslava Kvapila (1868–1950).

Podle Bittnerové se do ní umělec „zamiloval na první pohled. Naléhal tak dlouho, až se stali životními partnery“.

Nefér útoky

Kvapil od roku 1900 vede činohru Národního divadla a manželce vybírá role na tělo. Kolegyně to Haně neodpustí a kritizovat ji začne i tisk. Píše o nespravedlivé protekci a odmítne uznat, že je to ku prospěchu věci.

Útoky plné polopravd a lží Kvapilovou vyčerpávají. Nikdy se nenaučí brát je s nadhledem a svou práci donekonečna obhajuje. V dubnu 1907 Národní divadlo o jednu ze svých nejlepších hereček přijde.

Hana Kvapilová podlehne cukrovce, na kterou před lety zemřel její bratr. Odešla ve věku 46 let, na vrcholu své umělecké kariéry…