Pomstí se králi Václavovi za jeho drancování rakouských zemí, kterého se dopustil před dvěma lety. Vévoda Fridrich Bojovný vtrhne na Moravu a obsazuje hrad Bítov.
Moravský markrabě Přemysl se postaví na jeho stranu, ale vzpoura proti staršímu bratrovi pro něj nedopadne dobře.
Vztahy mezi Přemyslovci a Babenberky, kteří vládnou rakouským zemím, byly během 11. století jako na houpačce. Na počátku století 12. se však zklidní, naberou pozitivní směr a zdá se, že by to tak mohlo nějakou dobu vydržet.
Český král Přemysl Otakar I. (1155/1167–1230) tehdy zaslíbí svou dceru Anežku (asi 1211–1282) synovi císaře Fridricha II. Štaufského (1194–1250). Na výchovu ji pošle do Vídně, na dvůr Leopolda VI. Babenberského (1176–1230).
Jenže ambiciózní rakouský vévoda má z rostoucího vlivu svého souseda obavy a sňatek jeho dcery překazí. „Byl intrikán, takže místo Anežky dohodil ženichu Jindřichovi vlastní dceru Markétu,“ přibližuje další události současný historik Petr Kubín.
Český král si takovou potupu nenechá líbit a vtrhne do Leopoldových zemí. Mezi oběma vladaři vypuká otevřené nepřátelství a vzájemná zášť se přenese i na jejich syny…
Libuje si ve sporech
Oba se vlády ve svých zemích chopili v roce 1230. Fridrich II. Babenberský (1211–1246) si kvůli své konfliktní povaze a neustálým sporům se sousedy brzy vyslouží přízvisko „Bojovný“.
Jak upřesňuje současný historik Josef Žemlička, vévoda rakouský a štýrský „byl mužem odvážným a statečným, zároveň však nespolehlivým a surovým a dokázal riskovat na ostří nože. Nájezdy, přepady a rychlé vojenské údery byly jeho vášní.
Žil prakticky v trvalých sporech s celým okolím“. Nový český král Václav I. (1205–1253) se s ním poprvé dostává do křížku v roce 1231. Při bleskovém tažení zle poplení sever Fridrichovy země, v bitvě se ale se svým sokem neutká.
Navíc svou expanzi musí záhy ukončit, protože jeho mocenské postavení v českých zemích začal ohrožovat nový rival.
Plány překazí nemoc
Byl v pořadí třetím a nejmladším synem, jehož Přemysl Otakar I. zplodil se svou druhou manželkou Konstancií Uherskou (1180–1240).
Není jasné, co s ním otec zamýšlel, nicméně po předčasné smrti staršího bratra Vladislava (1207–1227) se benjamínek Přemysl (1209–1239) místo něj stal moravským markrabětem. Zřejmě mu to nestačí a pošilhává i po královské koruně!
Má napjaté vztahy s bratrem Václavem, čehož využije Fridrich Bojovný. V červenci 1233 vpadne na jižní Moravu, poplení část jejího území a obsazuje hrad Bítov. Český král záhy vytáhne s armádou do pole.
Vojsko svolá i markrabě Přemysl, postaví se ale na stranu rakouského vévody. Občanská válka v českých zemích je na spadnutí, nakonec ji však zažehná vetřelec Fridrich, který údajně kvůli nemoci odtáhne zpátky do Rakous.
Moravská šlechta zachová věrnost Václavovi a Přemysl se rázem ocitá bez spojenců. A vzhledem k tomu, že královské vojsko obsadilo Brno, nezbývá mu než se staršímu bratrovi podvolit. Smír mezi rozhádanými Přemyslovci pomůže vyjednat jejich matka Konstancie.
Hodnost markraběte moravského Přemyslovi zůstane a Václav mu nejspíš ponechá i všechny jeho majetky…
V zájmu císaře
Rakouský vévoda ovšem dál rozdmýchává spory se svými sousedy a nakonec si znepřátelí i císaře Fridricha II., který na něj v roce 1236 uvalí císařskou klatbu a zbaví ho vlády.
Štauf zrovna řeší nějaké problémy na Apeninském poloostrově a úkolem ztrestat Fridricha Bojovného pověří středoevropské panovníky. Václav zorganizuje nové tažení, jehož se nejspíš zúčastní i markrabě Přemysl.
Spojenecká vojska vtrhnou do země pod Alpami současně z několika stran. Podpoří je „vévodovi domácí odpůrci, takže ve Fridrichově moci zůstalo jen několik hradů a měst v jihovýchodním cípu Rakous“, vypráví Žemlička.
Padne také Vídeň, kde český král a jeho spojenci zanechají část jednotek a poté se stáhnou za rakouské hranice.
Napřesrok do střední Evropy opět přijíždí Fridrich II. Štaufský a poruší dříve uzavřenou dohodu, že část území, jemuž vládl Fridrich Bojovný, připadne Václavovi.
Trestu už neunikne
Vztahy českého krále a císaře se ocitly na bodu mrazu. Tažení proti Fridrichovi Bojovnému se Václav zúčastnil jen díky příslibu, že mu připadne část dobytých území. Možná, že právě tato situace ponoukne markraběte Přemysla, aby se proti bratrovi opět vzbouřil.
Vycítí jeho momentální slabost. Dopadne to ale jako minule. Václav přitáhne s armádou na Moravu a většina zdejší šlechty se zase přidá na jeho stranu. Přemysl uprchne do Uher za králem Bélou IV. (1206–1270), který později pomůže přemyslovské bratry usmířit.
Tentokrát už ale markrabě trestu neunikne. Václav si pod svou přímou správou ponechá jižní Moravu, přičemž Břeclavsko, které dosud užívala jeho matka Konstancie, předá svému synovci Oldřichovi Korutanskému (asi 1220–1269).
Přemysl se smí na Moravu vrátit, jeho titul mu zůstane, ovšem propříště už bude kontrolovat jen Olomoucko a Opavsko. Trest přijímá a až do své smrti v roce 1239 se drží v ústraní.
Václav se mezitím stihl usmířit i s Fridrichem Bojovným, oba k tomu dohnaly obavy z příliš velkého vlivu císaře Fridricha II. Český král chce vévodovi získat nazpět ta území, ze kterých ho před časem sám vyhnal. Toto spojenectví však nemá dlouhého trvání. Fridrich svou část dohody znovu poruší…
