Uprostřed vyhaslého kráteru pod vrcholkem Monte Cavo nedaleko Říma se blyští modravá hladina. Patří proslulému Albanskému jezeru, na jehož březích stojí letní papežská rezidence v Castel Gandolfo.

Zdejší podzemí skrývá další skvost – nejdelší odvodňovací tunel starověku. Podle historika Tita Livia ho vybudovali Římané. Je to ale pravda?

Římští vojáci s obavami hledí k vrcholkům Albanského pohoří. Věčné město už 100 let vede krvavou válku se sousedními Véjemi. Jeho bojovníkům se ale stále nedaří zasadit etruské metropoli smrtící úder.

Na podzim roku 398 př. n. l. se Římané pouštějí do rozhodující ofenzivy. Válečné stroje shromáždí v údolí pod nevysokými albanskými vrcholky na dohled od Věčného města.

Ačkoli je celý rok nebývale sucho a většina řek v okolí je bez vody, hladina místního jezera k překvapení všech rychle stoupá.

„Hrozilo nebezpečí, že obrovský tlak roztrhne celý okraj kráteru, a že masy vod řítících se do údolí zničí v jediném přívalu všechny pole a stroje,“ líčí německý historik Werner Keller (1909–1980). To by ale pro Řím znamenalo katastrofu nepředstavitelných rozměrů…

Dvě proroctví

Obyvatelé Věčného města konají dnem i nocí obětiny, aby hladina sopečné nádrže klesla. Vody v ní ale naopak stále přibývá. Vůbec přitom neprší. Bezradní senátoři proto vyšlou poselstvo do řeckých Delf, aby se Pýthie zeptalo, co si počít.

Dříve než se vrátí, podaří se však Římanům zajmout jednoho etruského věštce. „Řím se nikdy nezmocní Véjí, dokud nebude vypuštěna voda z jezera Albanského,“ prorokuje zajatec. Jeho slova ovšem neberou senátoři příliš vážně.

A to i přesto, že od začátku roku řešili neobvykle velké množství podivných znamení… Z Delf ovšem přijde prakticky totožná rada. „Bohové vydají hradby véjské, až dojde k vypuštění albanského jezera,“ je jim sděleno.

Funguje 2500 let

Nejprve je slyšet hlasité zahučení a pak z tunelu vytryskne gejzír. Podle římských historiků totiž senát nechává z kráterového jezera vybudovat 1,2 kilometru dlouhou stoku, která začne odvádět vodu pryč.

„Podle Livia pracovalo na obou koncích štoly 30 000 otroků,“ upozorňuje publicista Patrick Nicholas. Kanál je skvostem starověké techniky. Vysoký je mezi dvěma až třemi metry a široký 1,5 metru.

Svého času jde o nejdelší stavbu svého druhu na světě. O mimořádnosti tunelu je dodnes možné se na vlastní oči přesvědčit. Stoka je totiž i zhruba po 2500 letech stále v provozu…

Jen ji vyčistili!

Jen co hladina Albanského jezera poklesne, pouštějí se římští vojáci do boje. Véje jim sice ještě chvíli vzdorují, pak se ale Římané dostanou za hradby města a připíší si důležité vítězství.

V rozporu s legendou však dech beroucí stoku Římané podle všeho nepostavili. Za pár měsíců by se jim to ani nemohlo povést. Jejími autory byli o několik desetiletí či staletí dříve Etruskové.

„Etruští inženýři prorazili tento tunel, aby vodami z kráterového jezera mohli zavlažit pole a aby při stoupání hladiny zabránili katastrofální záplavě,“ vysvětluje Keller. Stoku ovšem po čase přestali používat a ta se proto zanesla.

Římany na ni v roce 398 př. n. l. zřejmě upozornil etruský věštec, jenž jim štolu i ochotně ukázal. Otroci proto měli lehčí úkol, než jim připsal Titus Livius (59 př. n. l.–17 n. l.). Místo ražby tunelu, museli kanál pouze vyčistit a uvést opět do chodu.

*** Vodovod pro případ obležení ***

K Jeruzalému se blíží asyrské šiky, vedené panovníkem Sancheribem (vláda v letech asi 704–681 př. n. l.).

Tehdejší vládce města, jímž je král Chizkijáš (†697 před naším letopočtem), se obává, že nepřátelé začnou s obléháním metropole.

Jeruzalém má sice silné hradby, jediný zdroj vody, jímž je řeka Gichón, se ale nachází mimo ně.

Chizkijáš se proto pouští do mimořádného díla. „Udělal rybník a vodovod, jímž přivedl vodu do města,“ stojí ve Starém zákoně.

Roku 701 před naším letopočtem, nechává judský král prokopat 512 metrů dlouhý tunel, který odvede vodu od pramene Gichónu do nádrže Šiloach. Aby bylo dílo zavčas hotové, razí ho kopáči z obou konců zároveň.