Turisty vozí od roku 1930. Na trase dlouhé bezmála 300 kilometrů zdolá Glacier Express téměř 300 tunelů a přes 90 mostů a v jednom místě se „vyškrábe“ až do výšky 2033 metrů nad mořem!
A díky precizní práci inženýrů se lidé na palubě tohoto „rychlíku“ mohou podívat na ta nejkrásnější místa švýcarských Alp i v zimě…
Manželka nizozemského námořníka Willema Jana Holsboera (1834–1898) trpí tuberkulózou.
Léčí se v sanatoriu v Davosu (ve švýcarském kantonu Graubünden) u vyhlášeného německého lékaře Alexandra Spenglera (1827–1901), jenže vyčerpávající boj se zákeřnou chorobou stejně prohraje.
Oba muži se po její smrti sblíží a začínají přemýšlet, jak by odlehlé horské lázně zpřístupnili dalším pacientům. Výsledkem jejich spolupráce je železniční trať na trase Landquart-Klosters-Davos, která funguje od roku 1890 a brzy se těší velké oblibě.
Dvojice podnikatelů tehdy již plánuje další horskou železnici, ovšem představitelé Graubündenu dají přednost konkurenčnímu projektu vlakového spojení z hlavního města kantonu Churu do Svatého Mořice.
Tato trať je dokončena v roce 1904 a stejně jako Holsboerova a Spenglerova železnice se stává součástí takzvané Rhétské dráhy.
V zimě nejezdí
Železniční síť ve Švýcarsku zhoustla a láká stále více turistů…Ve 20. letech minulého století se Rhétská dráha napojí na železnice v sousedních kantonech Uri a Wallis a lidé se tak po kolejích mohou dostat ze Svatého Mořice až do Zermattu, jenž leží pod jednou z nejkrásnějších švýcarských hor Matterhorn.
Trojlístek společností, které tento asi 300 kilometrů dlouhý úsek kolejí provozují, na něj v roce 1930 nasadí pozoruhodný Glacier Express (Ledovcový expres).
A byť tento přímý spoj mezi oběma městy „tehdy ještě nebyl tarifně vyčleněn nad ostatní vlaky…, od počátku byl považován hlavně za turistický vyhlídkový spoj“, vypráví současný publicista Milan Dolejší.
Vlaková souprava, nabízející cestujícím řadu nezapomenutelných výhledů na alpské ledovce i další přírodní krásy, tehdy jezdí jen od června zhruba do začátku září.
Důvod je jednoduchý – trať přes horské průsmyky Furka a Oberalp je přes zimu kvůli nebezpečí pádu lavin uzavřená. Nejde o jediný problém, který ojedinělé atrakci „komplikuje život“.
Výrazně jí ublíží celosvětová hospodářská krize, a když se přece jen konečně začne blýskat na lepší časy, vypuká druhá světová válka. Glacier Express přichází o klientelu a v letech 1943–1947 se odmlčí…
S prosklenou střechou
Celá trať byla elektrifikována a železniční společnosti nakoupily nové a lehčí vozy i výkonnější lokomotivy… V roce 1948 se Glacier Express opět nadechne k životu a jeho obliba mezi turisty rychle roste.
Je to i díky nákladným investicím do samotné železnice. K těm nejdůležitějším patří výstavba více než patnáctikilometrového tunelu Furka, který je zprovozněn v létě roku 1982 a umožňuje celoroční vlakový provoz mezi Zermattem a Svatým Mořicem!
A ještě jednu novinku si cestující nemohou vynachválit. Jde o panoramatické vozy – vagony s útlými sloupky mezi okny a částečně prosklenou střechou (v současnosti jsou i ve druhé třídě).
Kvůli většímu požitku turistů Glacier Express nikam nespěchá a přibližně 300 kilometrů dlouhou trasu ujede za necelých osm hodin. Z toho důvodu se mu s nadsázkou říká „nejpomalejší rychlík na světě“.
*** Zubačku vůbec nepotřebuje ***
* Glacier Express není jediným vyhlídkovým vlakem ve Švýcarsku…Vyhlášený je i Bernina Express, který jezdí z města Churu přes horský průsmyk Bernina do italského Tirana a během čtyřhodinové cesty vystoupá až do výšky přes 2250 metrů nad mořem!
* A třebaže na své trase překoná velké převýšení, díky točitým tunelům a mostům se obejde bez zubačky. K turisty nejoblíbenějšímu úseku patří viadukt Landwasser, přes který jezdí i Glacier Express.
