Zdi sün-jangského vězení jsou vlhké a olezlé plísní. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí i geniální čínský básník Li Po, který zde čeká na osudný ortel.

Dohnaly sem Li Poa hříchy mládí, kdy při soubojích zabil několik lidí, nebo skončil v žaláři z jiného důvodu?

Na promrzlou zem dopadají krvavé krůpěje. Patří lehce raněnému Li Poovi (asi 701–762). Ten se sice do dějin zapíše jako zřejmě největší čínský básník, ještě v době dospívání by to do něj ale řekl málokdo.

Kdy přichází na svět, není úplně jasné. Podle všeho se narodil roku 701 v Sujabu na západě Číny. Valnou část dětství ale stráví v provincii S´-čchuan. Kromě četby se hojně věnuje bojovým uměním a naučí se skvěle ovládat meč.

Kvůli bouřlivé povaze se následně zaplete do několika soubojů, při nichž zabije pár lidí. Poté radikálně obrátí. Odchází do hor, kde medituje a píše básně.

„Získal si i přátelství několika poustevníků, mudrců žijících ve skrytu hor, a pobýval s nimi,“ píše současná sinoložka Marta Ryšavá.

Je nesmrtelný?

Přiopilý Li Po vyvrávorá z krčmy. „Mezi květy vína džbán, zve dobré přátele a já jsem sám,“ recituje vlastní verše. Ani pobyt v odloučení z něj neudělá asketu. Hned po návratu do civilizace začíná flámovat a opíjet se.

Když je střízlivý, skládá ovšem dechberoucí básně, díky nimž si ho povšimne císařský úředník Che Č´-čang.

„Je to nesmrtelný vyhnaný na zemi,“ chválí ho před panovníkem Süan-cungem (685–762), který proto básníka v roce 742 zláká do svých služeb. Li Po ale na jeho dvoře nevydrží moc dlouho.

Nejenže nadále vede rozmařilý život, navíc si znepřátelí prvního ministra, a tak musí balit kufry.

Pochybný spiklenec

Zkroušený Li Po jen těžko přemáhá dojetí. Trčí právě v kobce, kde si pročítá list od svého přítele, básníka Tu Fua (712–770). „Jak je možné muže tak věrného jako ty mít za příznivce spiknutí?“ nechápe v řádcích jeho kolega.

V roce 756 je Li Po zatčen a uvržen do sün-jangského žaláře. Měl se podílet na spiknutí proti císaři! Roku 755 totiž vstoupil do služeb prince Li Lina (†757), jenž se neúspěšně pokusil převzít otěže moci.

Básník tak ale pravděpodobně neučinil dobrovolně. „Princ nedbal na jeho odmítání a donutil ho úřad přijmout,“ vysvětluje Ryšavá. Buď jak buď, Li Poovi hrozí trest smrti…

Loučení se životem

„Slzy nemá také smysl pro to ronit. Li Po s vámi společně umře, jak společně s vámi žil. Vody řeky k východu plynou, noc křik opic naplnil,“ veršuje zdrcený básník a myslí na nejhorší. Není se čemu divit.

Jeden z jeho přátel byl ubičován k smrti jen proto, že spiklencům půjčil koně. Li Po zřejmě vyfasuje také trest nejvyšší. Má ale štěstí. Na přímluvu vlivných příznivců je mu zmírněn na doživotní vyhnanství, které má strávit v kraji, kde se šíří malárie.

V létě 758 se Li Po vydává na cestu. Než ale do obávané oblasti dorazí, je omilostněn a může se vrátit. O čtyři roky později umírá. Podle legendy se tak stane, když se opilý pokouší chytit odraz měsíce na hladině.

*** Dopustil se bigamie? ***

* Li Po dokončuje další báseň. „Tvá hedvábná pokrývka tu v Liang-jüanu smutně zahálí. A já sním o záplavě něhy, s níž vjedno jsme splývali,“ píše. Verše jsou určené jeho čtvrté manželce.

* Ani s jednou z těch předchozích se ovšem Li Po nerozvedl. První a třetí básníkova žena zemřely mladé, s druhou, která se živila jako konkubína, se rozešel.

* Britský sinolog Arthur Waley (1889–1966) proto v 1. polovině 20. století došel k závěru, že rodák ze Sujabu byl bigamista. To se však mýlil.

* „S druhou ženou se rozešli po vzájemné dohodě, což tehdy bylo přípustné,“ vysvětluje současný spisovatel Ferdinand Stočes. Oba podle něj následně opět mohli uzavřít manželství.