Ze všech dálek české kotliny jsou slyšet zvony a slavnostní střelba z moždířů. „V zemi zase bude dobře,“ radují se poddaní. Příčinou jejich veselí je blížící se korunovace Leopolda II. českým králem, kterou jeho předchůdce k nelibosti všech zanedbal.

Nový panovník je jiný. Vlastní jsou mu mírnost a diplomatická obratnost. Na trůnu se však dlouho neohřeje.

Zcela vyčerpán, sužován spalujícími horečkami a s krví v koutcích úst. Takové jsou poslední chvíle římskoněmeckého císaře Josefa II. (1741–1790).

Z posledních sil, leč už bez zdravého vědomí, ještě podepisuje akta, která mu jedno za druhým podávají. „Váš bratr dosud nepřijel, Veličenstvo,“ informuje ho sluha. Zarmoucený Josef už nevydrží čekat a v ranních hodinách 20. února 1790 vydechne naposledy.