„Vím, že dostanu špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude!“ řekne klidným hlasem Gavenda, jehož právě přivedli k výslechu. Třebaže má svázané ruce, popadne židli a překvapeného dozorce, který ho chtěl přivítat pořádným výpraskem, přetáhne přes hlavu.

Problémy se zákonem má vizovický rodák Štěpán Gavenda (1920–1954) již jako teenager, rok stráví v polepšovně. V roce 1942 se pokusí utéct z protektorátu, jenže Němci ho na česko-polské hranici zadrží a na sedm měsíců pošlou do vězení.

Sotva je Gavenda propuštěn na svobodu, přidá se k partyzánům operujícím na Valašsku. Po válce se usadí v Jirkově na Chomutovsku. Pracuje ve stavební firmě, ovšem klidného života si příliš neužije.

Nedělá chyby

S komunistickým režimem v Československu se Gavenda jen tak nesmíří. Škodí mu, neodsunutým Němcům pomáhá zmizet přes hranice. V dubnu 1948 je na udání zatčen, nicméně policie rychle pozná, s kým má tu čest.

„Utekl ze služebny a vyrazil do věznice, kde drželi jeho německého přítele s manželkou. Celu si otevřel pomocí starého nože a drátu, který našel na zemi, a všichni utekli do Německa,“ vypráví současný publicista Jiří Šťastný.

Gavenda brzy naváže spolupráci se zahraničním protikomunistickým odbojem. Opakovaně se vrací do Československa, kde buduje zpravodajskou síť agentů, a během roku převede přes hranice do západního Německa více než 60 osob.

Podle současného historika Prokopa Tomka měl pro tuto práci „úžasné nadání. Ze všeho se dostal…, nedělal chyby. A přitom nikdy nestřílel.“

Mlátit se nedá

Zradil ho kurýr Oldřich Mihola, ve skutečnosti agent StB. V srpnu 1949 je Gavenda zatčen a putuje do vyšetřovací věznice na Hradčanech (nechvalně proslulý „domeček“), kde vládne František Pergl (1893–1962).

Od sadisty s přezdívkou Suchá lípa se však údajně zmlátit nenechá a sám ho naopak „pošle“ do nemocnice. I to Gavendovi nejspíš ublíží, v létě 1950 je odsouzen k smrti! Prezident Klement Gottwald (1896–1953) mu však změní trest na doživotí.

Odsouzený putuje do věznice v Leopoldově (na západním Slovensku), odkud se prý nedá uprchnout. Gavenda komunistům dokáže opak. Sotva se trochu rozkouká, začne hledat způsob, jak by zmizel.

Domluví se se skupinkou vězňů a v lednu 1952 se jim skutečně podaří z Leopoldova utéct podzemním tunelem.

Navzdory riziku

V západním Německu, kam se načas ukryl, nezůstane. Na hrozící riziko Gavenda nehledí, dál chce bojovat s komunisty. Znovu operuje v Čechách i na Moravě a pro zahraniční odboj sbírá cenné informace. V listopadu 1952 ho však opouští štěstí.

Na hranici s východním Německem ho překvapí sovětská hlídka. Při pokusu o útěk se poraní a je dopaden.

„Na svoji obhajobu nemám, co bych řekl, a celou svoji ilegální protistátní činnost jsem dělal cílevědomě a s jasným vědomím co nejvíce škodit dnešnímu lidově demokratickému zřízení,“ prohlásí před soudem.

28. června 1954 je Štěpán Gavenda jako „nenapravitelný a všehoschopný zločinec“ popraven. Urnu s jeho popelem úřady později zničí.

*** Přizná se v hotelu *** 

* Oldřich Mihola v roce 1949 proniká do zpravodajské skupiny Františka Bogataje (1913–1999), sídlící v západním Německu.

* Po nějaké době však začíná být čs. emigrantům divné, že vždy, když zrovna plní svěřený úkol v Československu, StB odhalí jiného kurýra. Proto na něj Bogataj uhodí.

* V červnu 1950 ho „pozval do nějakého hotelu v Mnichově, kde mu řekl, že živý vyjde jenom tehdy, když sepíše úplné doznání…Mihola tomu uvěřil a přiznání napsal – Odvezli ho rovnou k soudu,“ vypráví současný publicista Karel Pacner.

* Odhalený agent StB si odsedí nejspíše pět let a poté je ze západního Německa vyhoštěn zpět do Československa.