Před zdobeným oltářem poklekne sotva pětiletá dívenka. Je klidná a vyrovnaná, byť se jí trochu třesou ruce. Velekněz v obřadní čelence se k ní skloní, odříká slavnostní modlitby, poté vytasí ostrý nůž a jediným rychlým pohybem dítěti podřízne hrdlo… 

Lidské oběti hrají v životě amerických předkolumbovských civilizací důležitou roli. Krvavými rituály proslují hlavně Mayové a Aztékové, při budování impéria si jimi pomáhají i Inkové. Ti však neobětují jen dospělé jedince, ale také děti!

Aby byly děti zvladatelnější, většinou je předtím omámí stimulanty, drogami a někdy i alkoholem…

Barbarské rituály

Jihoameričtí Inkové vybudovali v průběhu 15. a 16. století gigantickou říši, která zabírala území dnešní Kolumbie, Ekvádoru, Bolívie, Peru, Chile a Argentiny.

Disponovali velkým bohatstvím a poměrně vyspělými technickými znalostmi, což dokazuje i úchvatné skalní město Machu Picchu v peruánských Andách. Tajemný národ ale o své fascinující kultuře bohužel nezanechal prakticky žádné písemné záznamy.

Vše, co se o něm dnes ví, vychází pouze z ústně předávaných legend, archeologických nálezů a poněkud zkreslených zpráv od španělských a portugalských kolonizátorů.

Právě ti se také jako první zmiňují o „barbarských“ rituálech, při nichž domorodci neváhají zabíjet své soukmenovce včetně dětí!

Dobře vykrmení

Ozve se tiché zasténání a břehy jezera Titicaca se zbarví krví. Kruté obřady mají být vykonávány na Ostrově slunce v dnešní Bolívii či na vrcholku vyhaslého vulkánu Llullaillaco na argentinsko-chilských hranicích.

Na těchto místech se v moderní době skutečně našla mrtvá těla, patřící mladým inckým jedincům ve věku od 4 do 15 let. Jejich fyzický stav ovšem způsobí historikům nemalý šok.

Antropologický výzkum totiž ukáže, že děti byly před smrtí velmi dobře živeny, většinou tučnými porcemi kukuřice a masa, v hojné míře jim byl podáván i alkohol a omamné látky, například koka.

Byly tedy pravděpodobně chovány až v posvátné úctě a musely být důmyslně vybírány dlouho dopředu.

„Cestu na obětní oltář začaly děti s mnohaměsíčním předstihem, jak ukazují chemické rozbory jejich vlasů,“ potvrzuje současný britský archeolog Andrew Wilson.

Inkové navíc věří na posmrtný život, což by vysvětlovalo, proč se vybraní jedinci nechávali tak pokorně zabít.

Vydány bleskům

Samotný obětní rituál je obzvlášť krutý. Obětování se provádí především čtyřmi způsoby: uškrcením, úderem do hlavy, udušením či pohřbením zaživa v bezvědomí. Oběti jsou také někdy vystaveny napospas bleskům.

Rozsah obřadu ale není přesně znám, mohl být prováděn pravidelně podle nějakého kalendáře, podobně jako v případě Mayů, nebo při ojedinělých příležitostech, například na počest zemřelého vládce.

Andrew Wilson se nicméně domnívá, že dětské oběti sloužily rovněž k zastrašování nepřátelských kmenů a Inkové jimi dávali najevo svoji politickou nadřazenost okolním národům.

Odevzdání vlastní ratolesti do rukou bohů tak mohlo být zároveň výrazem oddanosti jednotlivce vůči inckému státu.

Foto: NGS