Na pozvání do Bílého domu čeká Edvard Beneš za 2. světové války dlouho. Jeho cesta v květnu 1943 se nakonec shoduje s časem konání zdejší konference mezi spojenci, která nese krycí název Trident.
Důležitá jednání doplňují různé recepce, kde je smoking nezbytností. Zúčastní se jich i čs. exilový prezident a kvůli tomu se dostává do hledáčku badatelů jako možný sovětský „agent 19“!
„Agent 19 hlásí, že Kapitán a Kaban během konference v Zemi pozvali 19, aby se připojil k nim a Zamestiteli…“ V roce 1943 ve Spojených státech amerických startuje přísně utajený projekt Venona.
V režii SIS, předchůdkyně Národní bezpečnostní agentury, se rozjíždí hon na depeše, které posílají sovětští agenti z USA do Moskvy. Tato nese číslo 812 a datum 29. května 1943. Odeslána byla do Moskvy ze sovětského konzulátu v New Yorku.
Nerozluštěná šifra
Američtí zpravodajci dešifrují „Kapitána“ jako tehdejšího amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta (1882–1945), „Kabanem“ je myšlen britský ministerský předseda Winston Churchill (1874–1965).
O „Zamestiteli“ se spekuluje, ale nejčastěji je za něj považován tehdejší americký viceprezident Henry A. Wallace (1888–1965).
„Zemí“ se samozřejmě myslí USA. O to, kdo je oním „agentem 19“, který o událostech na washingtonské konferenci informoval, se ale dodnes mezi historiky vedou bouřlivé spory.
Na vině je fakt, že se inkriminovanou zprávu nepodařilo dešifrovat celou a z rozluštěného nevyplývají žádná osobní data, která by k odhalení špionovy identity mohla vést.
Každopádně je evidentní, že muselo jít o mimořádně vysoce postaveného člena některé z delegací nebo zástupců exilových vlád. Vždyť jej k soukromému rozhovoru přizval sám Roosevelt s Churchillem…
Důkazy chybí
Poprvé se zpráva, že by oním „agentem 19“ mohl být čs. prezident Edvard Beneš (1884–1948), objevuje v 90. letech minulého století.
Ve svých pamětech ji uvádí Pavel Sudoplatov (1907–1996), bývalý sovětský generál a významný představitel NKVD, obávané Stalinovy rozvědky.
Znovu se informace o „agentu Benešovi“ dostává na světlo světa na počátku nového tisíciletí a prosazují ji dále někteří ruští historikové.
Pravdou je, že se Edvard Beneš za svou politickou kariéru dopustil vůči SSSR a režimu Josifa V. Stalina (1878–1953) hned několika přešlapů, které by jej z možné spolupráce mohly usvědčovat.
Stejně tak za nimi mohla však stát jen naivita diplomata ze staré školy, jenž i v mimořádně dramatických časech věřil, že smlouvy jsou tu pro to, aby se dodržovaly… Jednoznačné důkazy chybí.
Šedá eminence
Anglicky píšící autoři pátrají po „agentovi 19“ ve „vlastních vodách“.
„Rooseveltův poradce Harry Hopkins, kanadský premiér Mackenzie King, americký diplomat W. Averell Harriman, britský politik lord Beaverbrook,“ vypočítává možné kandidáty, kteří se v inkriminovanou dobu pohybovali ve Washingtonu a mohli mít přístup k americkému prezidentovi i Winstonu Churchillovi, americký historik Eduard Mark (1943–2009) ve své práci z roku 1998. Sám se přiklání ke jménu Harryho Hopkinse (1890–1946).
Rooseveltova šedá eminence proslula v americké administrativě svou vstřícností vůči SSSR…
Skok ze 16. patra
„Laurence Duggan!“ Současní američtí historikové John E. Haynes a Harvey Klehr mají pro „agenta 19“ další jméno.
Vysoce postavený pracovník amerického ministerstva zahraničí Laurence Duggan (1905–1948) je v roce 1948 vyšetřován FBI kvůli údajné špionáži pro Sovětský svaz. Duggan neunáší tlak na svoji osobu a spáchá sebevraždu skokem z okna své kanceláře v 16. patře.
Byl ale oním „agentem 19“? „Anglo-americká invaze na evropský kontinent by podle Churchilla byla v roce 1943 nerozumná.“ Tak lze interpretovat další díl dekódované zprávy „agenta 19“ do Moskvy. Ať už jím byl kdokoli, rozhodně s touto informací neudělal díru do světa…
