Pohřební kára s odsouzencem opouští město a blíží se k místu, kde se nad jásajícím davem tyčí červená šibenice s železnou klecí. Tady za chvíli skončí život muže, kterému osud vybral příliš mnoho nepřátel.

S financemi to Joseph Süss Oppenheimer (asi 1698–1738) ze Stuttgartu vždycky uměl. Brzy se uchytí jako bankéř a zastává také funkci, které se obecně říká dvorní Žid.

Takový člověk je důvěrníkem panovníka a zajišťuje dodávky luxusního zboží pro dvůr, organizuje armádní dodávky a stará se o všechny záležitosti spojené s penězi. Na jeho služby nedá dopustit württemberský vévoda a úspěšný vojevůdce Karel Alexandr (1684–1737).

Jeho finanční situace totiž po válečných výpravách i vzhledem k pompéznosti vévodského dvora není právě nejrůžovější a Oppenheimer je tu od toho, aby dal všechno do pořádku.

Podezření stoupá

Oppenheimer se okamžitě pouští do práce. Získává dohled nad mincovnou, vydobude pro vévodu právo monopolu na tisk hracích karet a obstará i další armádní dodávky. Vévodovy rostoucí zisky začínají být ale trnem v oku jeho konkurentům.

„Oppenheimer je podvodník,“ šíří se zaručené zprávy nespokojenců. „Žid pracující pro katolického vládce v protestantské zemi? Kdo to kdy viděl?“ přidávají se další.

Oppenheimer je dokonce obviněn ze zpronevěry a podezírán, že ve vévodově zájmu falšoval množství vzácného kovu v ražených mincích.

„Oppenheimer se ničeho nezákonného nedopustil,“ zní však stanovisko odborné komise, vydané 20. března 1736. K Josephově pověsti nepřispívá ani fungování komise, kontrolující práci úředníků.

Objevuje se totiž až příliš podezření, že při přijímání úředníků bují korupce a získané finance mizí v kapsách vévody a jeho bankéře. Joseph Süss Oppenheimer začíná uvažovat o odchodu ze země.

Podívaná pro 20 000

Jen silná vévodova osobnost drží prozatím Josephovy nepřátele na uzdě. To se ale náhle změní. Karel Alexandr 12. března 1737 nečekaně umírá a jeho bankéř se stává snadným terčem pro všechny, kteří ho pro jeho schopnosti i bohatství nenávidí.

Už v noci vévodovy smrti je Oppenheimer uvězněn. „Jste obviněn ze zpronevěry, podvodu, korupce a zrady a také z cizoložství,“ dozvídá se. Veřejnost mu spílá a ani mnozí z přátel si netroufají se ho zastat.

Závist a protižidovské smýšlení vytvoří smrtící kombinaci. „Odsuzuje se k smrti,“ zní verdikt soudu. Když je Oppeheimerovi 30. ledna 1738 přečten rozsudek, dostává současně nabídku udělení milosti, pokud konvertuje ke křesťanství. „Zemřu jako Žid;

trpím násilím a bezprávím,“ odmítá hrdě odsouzenec. 4. února je za jásotu možná až 20 000 shromážděných diváků převezen na popravčí káře pod červeně natřenou šibenici za Stuttgartem.

Na oprátce je vytažen vzhůru a ponechán čtvrt hodiny, než je oficiálně prohlášen za mrtvého. Jeho tělo pak zůstane na místě šest let, visící v železné kleci.

Teprve nový württemberský vévoda Karel Evžen (1728–1793) povolí Oppenheimerovo tělo pohřbít pod šibenicí.