Cestující, zesláblý kvůli nemoci, se nemůže ani pohnout a anglický celník od jeho prohlídky shovívavě upustí. Netuší, že pod rukávy a nohavicemi má mazaný pasažér omotané technické výkresy, podléhající přísnému utajení.

Ve vídeňské knížecí rodině císařského komořího Karla Josefa ze Salm-Reifferscheidtu (1750–1838) mají smíšené pocity.

Na apríla, 1. dubna 1776, sice kněžna Marie Františka z Auerspergu (1752–1791) přivádí na svět dvojčata, ale jeden z chlapců se nedožije konce roku a i druhý má od začátku na kahánku.

„Je tak neduživý, že nikdo mu nepředpovídá velkou budoucnost,“ šušká se v okolí rodiny. To se ale všichni pořádně spletou. Hugo František (†1836) zdravotní problémy překoná a jednou se zařadí mezi nejvýznamnější osobnosti své doby.

Vojákem na skok

V tak vysoce postavené rodině se Hugovi samozřejmě dostane vynikajícího vzdělání. Završí ho na právech vídeňské univerzity, ale stejně dobře se orientuje v přírodních vědách, hutnictví či chemii a k tomu ovládá pět jazyků.

Zdá se být předurčen pro vědu, ale volí vojenskou dráhu. Na italské frontě se účastní bitev proti Napoleonovi (1769–1821), při obléhání Mantovy je však zajat a z touhy po armádní kariéře zřejmě nadobro vyléčen. V roce 1801 už ho lze zastihnout v Anglii.

Je nadšen vysokou pecí a výrobou litiny, seznamuje se tam s parním strojem, a zatímco inkognito pracuje jako prostý dělník v textilní továrně, podaří se mu získat tajné nákresy textilních strojů a propašovat je domů do Rakouska. Celní prohlídce tehdy unikne jen díky tomu, že předstírá těžkou nemoc.

Neutuchající energie

V Brně a Doubravici nad Svitavou zřizuje strojírenské továrny, a když pak musí převzít správu rodového panství v Blansku, i tam rychle vznikne jeho další podnik, zakrátko největší továrna v monarchii.

„Z hlediska regionálních dějin se v oblasti průmyslové výroby a hospodářství zapsal opravdu nesmazatelně. Je zakladatelem skutečného industriálního podnikání,“ hodnotí jeho přínos současný spisovatel Petr Sychra, autor jeho životopisu.

Podnik disponuje pecí na výrobu litiny, válcovnou a slévárnou, k tomu se přidává i hamr a papírna, v Rájci u rodového sídla vzniká také cukrovar.

„Co on všechno postavil na nohy, to ani nebylo normální,“ líčí jeho neutuchající energii jako praprapravnučka Marie Salm-Reifferscheidt-Raitzová (1931–2022). Touha po poznání přivede Huga mezi přední osobnosti moravské vědy.

V roce 1817 je jedním ze zakladatelů dnešního Moravského zemského muzea, kterému nejenže přispěje štědrým obnosem 2000 zlatých, ale věnuje mu i svou sbírku mincí, nerostů, historických listin a knih.

Stává se také jedním z prvních propagátorů očkování proti neštovicím. „Zasahoval do širokého spektra oborů od techniky přes průmysl až po kulturu a umění,“ dodává současný blanenský historik Milan Koudelka.