„Je mi zima, “ drkotá zuby mladý Viking Erik. „Napij se, nápoj bohů tě zahřeje,“ podává mu otec pohár s horkou vonící tekutinou. Mladík si přihne. Za chvíli se mu po celém těle rozlije příjemné teplo.
Brzy je pohár prázdný. Erik sáhne po dalším a také ho vyprázdní. Opilý už sotva mluví a jeho otec na tom není o nic lépe. Když synovi vypráví příběh o nápoji, notně se mu plete jazyk.
„Moudré stvoření jménem Kvasir, se zrodilo spojením dvou bohů, Æsira a Vanira, kteří plivali do velké nádoby. Kvasira pak zavraždili dva trpaslíci a jeho krev vytekla do tří nádob s medem. Kdo tento nápoj vypije, získá dar moudrosti a poezie.
Vypil ho i sám Ódin a v podobě orla odletěl do Valhaly,“ líčí táta Erikovi. Muži už nevnímají chlad. „Jen si dejte, uvaříme další,“ pobízí je Erikova matka Astrid.
Římské vylepšení
I ona už popila trochu lahodného moku a teď chystá novou várku. Složitý recept zná nazpaměť, tekutinu připravuje během dlouhé severské zimy každý den. Ve vodě nechá zkvasit ječmen (žito či pšenici), přilije porci medu, přisype červené brusinky.
Tentokrát bude chuť nápoje ještě lahodnější, protože má i hrozny vína z Řecka nebo Říma (archeologové tento import v minulosti doložili). Astrid opatrně ochutnává lektvar probublávající v kotlíku.
Dochucuje ho myrtou, řebříčkem, jalovcem a zajímavou tečku mu dodá březová pryskyřice. Bylinky a koření zajistí příjemnou chuť a léčivé účinky nápoje.
Sběr střepů
Důkazy o tom, že Vikingové si tento nápoj připravovali za chladných dnů už v dávných dobách, pocházejí z řady jejich hrobů.
Za tajemstvím nápoje se už před pár desítkami let vydal Patrick McGovern, biomolekulární archeolog z Archeologického a antropologického muzea na univerzitě v americké Pensylvánii.
Pročesával švédská a dánská muzea a hledal střepy nádob se zbytky nápojů. Nejstarší z nich pocházel z období kolem roku 1500 př. n. l. Nalezen byl v nádobě u ostatků vikinského válečníka v Dánsku.
Další tři vzorky McGovern odebral ze šálků, sloužících k podávání pití, a z cedníků. Jeden se nalézal v hrobce v dánském Juellinge. Sítko svírala v ruce asi 30letá žena, uložená k poslednímu odpočinku kolem roku 200 př. n. l.
Než se podařilo zjistit složení nápoje, musel si ovšem McGovern počkat až do roku 2014. „V polovině 90. let nebyla technologie pro analýzu těchto chemických zbytků k dispozici,“ říká.
Žaludek nekazí
Když jsou konečně dostupné moderní technologie, krůček po krůčku odhaluje záhadné složení tekutiny a podaří se mu sestavit recept.
„Člověk by si myslel, že si všemi těmito různými látkami zkazíte žaludek, ale ve skutečnosti, když je dáte ve správném množství a vyvážíte ingredience, chutnají opravdu velmi dobře,“ komentuje výsledek své letité práce McGovern. Neváhá a nabídne ho ostatním.
Díky spolupráci s pivovarem Dogfish Head Craft z amerického Delaware se o prostředek proti lezavé zimě podělí se všemi zájemci po celých Spojených státech. Pravý vikinský svařák je možné v USA koupit v obchodech s alkoholickými nápoji.
*** Shnilý ječmen nechtěli ***
* Pivo se vyrábí nejméně 10 000 let. Už ve starověku byli lidé ve svých receptech na alkoholické nápoje kreativní.
* Studie obsahu pylu v severoevropských nápojových nádobách naznačují, že kromě medoviny dávní seveřané pili i další alkoholické nápoje, není ale zcela jasné, jaké byly jejich přísady.
* Starověké texty Řeků a Římanů ukazují, že mezi prvními vinařskými labužníky byli Jihoevropané, kteří ale zároveň odmítali severské nápoje, jež s oblibou označovali jako „ječmen shnilý ve vodě“.
