„Vaše Veličenstvo, to spraví trocha jeleního loje,“ prohlédne lékař panovníkovu odřenou kůži. Masný úlovek z nedávného honu na vysokou končí na ohništi a v břiše členů císařské družiny. Tuk z jelenů se ale stává pečlivě schraňovanou surovinou pro léčebné účely.

Zájem o jelení lůj přetrvá celá staletí. Když 30letá Češka Marie jednoho říjnového dne roku 1962 postává před branou výstaviště v americkém Seattlu, rozčileně se kousne do rtu. Vytryskne jí z něj kapka krve. Kapesníkem si ji otírá.

„Jak budu vypadat?“ prohlíží si nešťastně svoje rtíky v příručním zrcátku. Pak chvíli štrachá v kabelce, až vytáhne malý červený tubus. Pootočí s ním a vysune se malá tuhá tyčinka. Přetře si s ní rty. Stiskne je k sobě a přejede si po nich ještě prstem ruky.

Jsou na omak hedvábné. Jelení lůj, který toho roku spatřil světlo světa, splnil svůj úkol. Chvíli poté se v davu objeví i hlava Mariina průvodce. Než se mladík protlačí až k ní, stihne si žena rty ještě jednou přetřít. Pusa na uvítanou bude sladká…

Tyčinka na výletě

Zatímco 30. světová výstava v Seattlu, jejímž symbolem se stává 184 metrů vysoká věž Space Needle, se na podzim roku 1962 chýlí ke konci, chemické výrobní družstvo Detecha, založené již v září 1954, posílá na československý trh novinku.

Vysunovací tyčinka v červeném obalu vzbudí mimořádnou pozornost. Právě proto si ji ostatně Marie přibalila s sebou na výlet na Západ, který má přídech zakázané akce.

Napjatá politická situace na počátku 60. let 20. století totiž způsobí, že státy komunistického východního bloku se představení celosvětového pokroku v průmyslu, vědě, obchodu, umění a zábavě prakticky neúčastní. Například Sovětský svaz odmítne, Čínu rovnou nikdo ani nepozve.

Nejpodobnější lidskému tělu

Ve stejné chvíli, kdy svět objevuje na výstavě satelitní snímky planety Země, vyfotografované družicí Explorer 1, nebo kapsli Freedom 7 z vesmírného programu Mercury, která poslala do vesmíru prvního amerického astronauta Alana Sheparda (1923–1998), československé ženy žijící za železnou oponou si doplňují svoji sbírku lahviček, tub a flakónků v koupelně o nový a velmi šetrný přípravek k péči o rty.

„Jelení lůj je unikátní výrobek, jehož základem je živočišný tuk, který je lidskému organismu, co se týče podobnosti, nejblíže,“ uvádí jeho výrobce, který pod značkou Regina produkuje i další kosmetické „nezbytnosti“.

Lék na odřeniny

I když by k tomu pojmenování Jelení lůj (mimochodem družstvo Detecha na něj má registrovanou ochrannou známku) mohlo svádět, přípravek na rty se nevyrábí z jeleního tuku.

Ve středověku se ale tuk z vysoké zvěře k léčení ran a zvláčňování kůže skutečně používal.

Odkazuje na to například i slavná česká filmová klasika, snímek Slasti otce vlasti (1969), v němž římský císař Karel IV. (1316–1378) v nezapomenutelném podání herce Jaromíra Hanzlíka v jedné scéně požaduje jelení lůj na odřeninu.

Chuť hodná polibku

V současnosti se ale základem jeleního loje nebo balzámu stává komplex triglyceridů mastných kyselin. Pod odborným chemickým názvem se neskrývá nic jiného než zmiňované živočišné tuky, a to z hovězího dobytka.

Ty nejkvalitnější se získávají z hovězího krmeného senem a míchají se s parafíny a medicinální vazelínou. Přidávají se k nim i příchutě, například aloe, rakytník, měsíček, heřmánek nebo jahody (značka Regina se chlubí až 30 druhy pomád na rty). Zvyšuje se tím léčebný efekt nebo vylepšuje chuť polibku…